Komunální volby byly pro Solidaritu teprve začátek

Předminulou sobotu se konala na Václavském náměstí demonstrace odborů, která se dočkala v médiích kritiky. Jaká byla podle vás?

Začnu osobně, jak jsem ji v sobotu viděla jako účastnice - a touto optikou jsem z akce měla opravdu dobrý pocit. Šla jsem jako členka Vysokoškolského svazu pod pódium a tam byla výborná atmosféra, líbily se mi projevy i skladba řečníků. Teprve když jsem přišla domů a dívala se na záběry z vrchu, pochopila jsem, že to je problém, že lidí přišlo málo a že to o něčem vypovídá. Trochu méně o stavu odborů, ale spíše o tom, jak ta demonstrace byla svolaná a připravená. Nevyvozovala bych z toho zprávu, že jsou na tom odbory špatně, ale že měly akci lépe připravit.

Co se vám na projevech a skladbě řečníků líbilo?

Hodně se tematizovala kultura, ve které se profesně pohybuji - a chybí mi ve veřejném prostoru zastání se lidí z ní. Druhá věc, která mě potěšila, byla ta, že na demonstraci vystupovaly ekologické organizace, což mi přišlo jako téměř historický moment. Spojení odborů a ekologických organizací je pro nás jako pro společnost hodně důležitá zpráva. Tlak na to, abychom více využívali obnovitelné zdroje energie, abychom přešli na nízkouhlíkovou ekonomiku tady existuje - a je důležité, aby se odbory tohoto přechodu na „čistší ekonomiku“ účastnily, jinak se může stát, že to bude sociálně nespravedlivé. Přítomnost odborů garantuje, že zde bude hlas za lidi, kteří si nemohou dovolit žít ekologicky udržitelný život. Hlas, který pomůže ujednat kompromis.

V čem byla akce špatně zorganizovaná a proč přišlo málo lidí?

Myslím, že datum konání bylo pozdě. Byla sice včas ohlášená, což je dobře v tom, že když odbory vyhlásí demonstraci, vytváří to tlak na vládu a na politiky, že se něco bude dít a třeba to zrychlí přípravu určitých sociálních opatření. Myslím si nicméně, že se měla i dříve konat. Hodně lidí, kteří chtěli protestovat proti vládě, přišli na demonstrace vyvolané už někým jiným. Být třetí v pořadí není výhodná situace.

Na druhou stranu jak na první, tak na druhou demonstraci na Václavské náměstí přišel poměrně velký počet lidí – bylo to mnohem víc než na demonstraci odborů.

Když porovnáme ty demonstrace, jsou tam dva rozdíly. Kromě toho, že odbory byly nejpomalejší, zároveň nekritizovaly vládní pomoc Ukrajině. Možná, že v tom se míjela cílová skupina. Odboráři tím pro mě dávají signál, že jsou spokojení s jednáním vlády vůči Ukrajině . Na prvních dvou demonstracích jsem nebyla a těžko se mi hodnotí. Myslím si ale, že je jednodušší se zúčastnit protestu, který za sebou nemá strukturu jako odbory a který nevyjednává o konkrétních opatřeních, ale spíš jde o to - nadneseně řečeno - jít si zakřičet na Václavák. Nicméně ke kritice toho, že odbory protestují, chci říct, že pokud nebudou funkční odbory, lidé budou svůj hněv demonstrovat na jiných akcích.

Překvapila vás reakce na demonstrace?

Překvapila. Na sociální sítě jsem napsala úplně obyčejnou věc, že se zúčastním sobotní demonstrace, jelikož jsem členka odborů a ptala se, kdo půjde taky. Zazněla trojí kritika: jedna byla, že to je placená účast, což je jednoduše vyvratitelná věc - já za to žádné peníze nedostala, příspěvek za účast dostali členové jedné základní organizace. Těch svazů je ale jedenatřicet. Druhá výhrada je, že to byla prezidentská kampaň Josefa Středuly. Nevím, jestli je to výhrada platná vůči odborářům, protože ti, kteří jsou v odborech, budou rádi, kdyby jejich předseda povýšil do takto vysoké funkce. Já osobně ale nevím, koho budu volit za prezidenta a přišlo mi to jako podružná informace. Třetí výhrada - a pro mě nejvážnější - byla napadání samotného principu organizování se. Zaznívalo, že odbory jsou pro lidi, které by firma hned vyhodila, pro nemakačenky; že jsou zbytečné. Nad tím, jak vysoké je nepochopení toho, co odbory znamenají, přemýšlím dodnes.

A je tedy Josef Středula stále správným odborovým lídrem? Neukázala demonstrace a právě třeba fakt, že stále panují vůči odborům takové předsudky, že selhal?

V odborech to budeme určitě řešit. Jeden z poznatků k sobotě je, že lidé skutečně nevědí, k čemu odbory jsou. Ale je také důležité podívat se, v jakém kontextu odbory fungují a jaká je společenská nálada, která organizování ani v odborech, ale ani v politických stranách nepřeje. To není chyba jenom odborů.

Na druhou stranu v demokraticky fungujících politických stranách po větším neúspěchu většinou přichází reflexe - buď od předsedy, nebo od členské základny směrem k němu.

Odbory jsou strašně velká organizace a já jsem jenom řadová členka v jednom menším svazu. Nemám úplně sílu dostat se k Josefu Středulovi a říkat mu, co měl udělat lépe. Spíše se pohybuji v prostředí odborářů  své generace, která má představu o tom, jak mají odbory vypadat, že tu má být velký důraz na aktivitu členstva. Chceme být do dění více zapojení.  Možná, že rozvolnění hierarchičnosti by pomohlo, aby, aby každý z nás dostal nějaké slovo, aby se konala častěji setkání. Formální i neformální.

Jste zároveň politička. Kandidovala jste za uskupení Dvojka solidární a zelená do zastupitelstva na Praze 2 a těsně jste se nedostali. Podobný formát pod názvem Solidarita kandidoval na magistrát a skončil se dvěma procenty. O spojení levicových stran se diskutuje dlouhodobě. Čím si vysvětlujete, že jste neuspěli?

Solidarita byl úplně nový projekt, který je skvělý právě v tom, že se spojilo několik levicových sil; to se dosud nestalo. Byly to první volby, ve kterých Solidarita neobstála, ale považuji to za začátek a přijde mi důležité, abychom pokračovali a naučili se fungovat ve spolupráci. Nechce se mi téhle myšlenky vzdávat, sama o sobě mi přijde funkční.

A co se týče Prahy 2?

Výsledek byl oproti Solidaritě lepší, protože jsme v zastupitelstvu Prahy 2 byli 16 let v kuse - a myslím, že je za námi vidět práce, i když jsme byli většinu času v opozici. Nedostali jsme se o 35 hlasů, voliči podporující opoziční síly se tentokrát zkrátka přeskupili jinak. Na druhou stranu pro nás jako pro Zelené to znamená, že budeme pokračovat v tom, co dosud. Zelená politika není úplně závislá na tom, jestli jsme v zastupitelstvu.  Máme spolu s ČSSD Praha 2 klubovnu, kde probíhají bezplatné kurzy češtiny pro lidi z Ukrajiny, spolupracujeme s občanskými iniciativami,  to je všechno reálná politická práce - a za další čtyři roky to zkusíme znovu.

O co opíráte svou víru, že spojení levicových sil bude úspěšné a Solidarita je jenom začátek?

Je to směr, který v mnoha zemích funguje. My jsme na něj nastoupili pozdě a po pár měsících společného fungování to není možné vyhodnotit. Náš čas teprve přijde, jenom je potřeba vytrvat. Seskupit Zelené, sociální demokraty, Budoucnost a Idealisty na jednu kandidátku a udělat společnou kampaň za pár měsíců byl vlastně těžký úkol a myslím si, že si ještě nějakou dobu společné spolupráce i mimo volby zasloužíme. Bez spolupráce by výsledky byly ještě horší. Doufám, že budeme společně kandidovat i do evropských voleb. Obzvlášť v době, kdy jsou např. tady v Praze síly prosazující představu, že je nutné všude jezdit autem, je normální parkovat na chodníku, město se údajně nepřehřívá a všechno je v naprostém pořádku. Ale spousta lidí vidí, že to odporuje lidskému pozorování – musíme tak dát najevo, že tady jsou zastánci takových politických a myšlenkových sil, jako jsme my.

Nezvedají tato témata, tedy že se město přehřívá nebo že je dobré investovat i do pěších, do MHD nebo do cyklistiky, Piráti nebo Praha sobě?

Na Praze 2 jsou pro nás Piráti největší spojenci. Když ale mluvíme o Pirátech jako celku, nemohu si být jistá, s kým budou vytvářet koalici a jakou politiku budou prosazovat. Na Praze 2 si jistá jsem, jinde, např. v Brně, už ne - a třeba z nich budou mít stejný pocit i voliči. Koalice Solidarita nabízí zejména jistotu, že za naším programem budeme stát a prosazovat ho jedině se stranami, které jsou ochotné jít takovému programu naproti. Solidarita je ideově čitelnější než Piráti i Praha sobě.

S tím souvisí otázka, odkud může teď projekt jako Solidarita - dejme tomu na celostátní úrovni - brát voliče.

Politický prostor je teď zaplněný tím, že proti sobě stojí konzervativní síly proti populistům a kolem toho krouží pár extrémistů. My jako Solidarita musíme najít cestu, jak vytlačit populisty i extremisty. V tom věřím v pochopení v liberálním táboře, který nás občas rád kritizuje, protože myslím nikdo nechceme, aby politický prostor vypadal tak jako dnes. Jde o to přesvědčit voliče stran, jako jsou v Praze Piráti nebo Praha sobě, že i my jsme alternativa, která může mít celospolečenský smysl. Celostátně si umím představit, že Solidarita bude zajímavá pro současné voliče ANO.

Jak by to přesvědčování mělo v následujících měsících vypadat?

Musíme pokračovat ve své práci; to je všechno. Politika nejsou jenom volby jednou za čtyři roky, musíme mít společné projekty, které lidi přesvědčí o tom, že nabízíme platný směr. Zapojovat se do občanského života, do různých iniciativ a společně v nich vystupovat.  Nemyslím si a nepovažuju ani za dobré,  že by měl politický úspěch vznikat na jediné byť dobře nastavené kampani. Nelíbí se mi, když marketing převládá nad politickým obsahem a prací. I za Prahou sobě stojí práce, není to jen marketingový projekt. Na magistrátu stejně jako Piráti odvedli dobrou práci. Je důležité, co člověk dělá ty čtyři roky mezi volbami.

Dá se vůbec přetavit lokální projekt Solidarity na celostátní úroveň? Co by měl nabídnout, aby to bylo všude jasně ukotvené?

Solidarita je projekt postavený na sociální a ekologické politice. Tedy na dvou pilířích, které v dnešních krizích nabývají na významu. Jako jsem kvitovala spolupráci odborů a ekologických organizací, zastávám tento princip i v politice. Hezky to lze ilustrovat na energetické chudobě. Energii jde vyrábět decentralizovaně a z obnovitelných zdrojů, jenom jsme si to tady dlouho nechtěli přiznat. Zbavuje nás to závislosti a vyjde to levněji. Zelení se obnovitelným zdrojům energie věnovali už v dobách, kdy to ještě zdaleka nebylo populární a máme politické i technologické know-how. ČSSD, Budoucnost a Idealisté dodají záruku sociálně spravedlivého provedení. Nemůžeme si dnes dovolit luxus, aby ekologie byla jen pro bohaté.

Proč se dnes u násnedaří levici? Takové, která sociálně-demokratické hodnoty otevřeně prosazuje.

Protože největší strana tohoto směřování spadla kvůli nešťastnému působení ve vládě na kolena. Sociální demokracie ale aktuálně prochází zajímavou proměnou. V podcastu Vlevo dole zaznělo, že v ČSSD skončilo s nástupem předsedy Michala Šmardy korporátní prostředí. Jeho vizitkou je i opakovaný úspěch v Novém Městě na Moravě. Na celopražské kandidátce Solidarity nebyl nikdo s negativní pověstí. A u nás v Praze 2 byl z naší společné kandidátky nejúspěšnějším právě zástupce ČSSD – Jiří Dienstbier. Voliči tedy sociálnědemokratickou politiku oceňují, ale musí mít jasné ideje a odvedenou práci.