Vladimír Mlynář

Teoreticky je stále ještě možné, že se Michael Žantovský v křesle předsedy ODA udrží. Naděje je už ale velmi malá.

Základní Mackovou tezí je myšlenka, že ODS stačí "vrátit se poctivě k naplňování zásad, se kterými v roce 1991 úspěšně vstoupila na politickou scénu".

Havel, který - nestane-li se něco zcela nepředvídatelného - předstoupí za šest měsíců před spojené komory českého parlamentu, aby se ucházel o přízeň nadpoloviční většiny přítomných senátorů a poslanců, je hned v několika ohledech jiným člověkem než Havel, jehož v lednu 1993 sněmovna zvolila prvním českým prezidentem. Důležité je, že dnes to už není ten nepoliticky smýšlející intelektuál, politicky odkázaný na podporu Klausovy ODS. Místo toho před námi stojí protřelý praktik, který už stejně jako ostatní politici nespojuje své další angažmá výhradně s bojem za ideály, ale i s čistě praktickou starostí o své vlastní postavení.

Minulou středu vláda definitivně odmítla oddlužit kopřivnickou automobilku Tatra a brněnského výrobce traktorů Zetor. Po dlouhých třech letech tak snad Klausův kabinet konečně skončil s rozhazovačnou politikou, která dovedla stát k nynějším hospodářským potížím a koalici do politických problémů

ODA se na své víkendové celostátní konferenci rozhodla pro radikální řez. Zvolení senátora Michaela Žantovského do čela aliance nelze vykládat jinak než jako snahu delegátů proměnit ODA z klubu intelektuálů ve skutečnou politickou stranu. Vážnost této snahy přitom reprezentuje nejen zřetelný úspěch Žantovského, ale i výsledek voleb místopředsedů. Těmi se nakonec stali Jiří Skalický, Pavel Bratinka a Vladimír Dlouhý. Jedním slovem: Občanská demokratická aliance nastoupila na konferenci v Mostě cestu k tomu stát se skutečnou alternativou Klausovy ODS.

S prezidentem Chemapol Group Václavem Junkem o době, zbraních a agentech.


Co vás láká na obchodu se zbraněmi?
Je to podnikatelsky zajímavá oblast. Když se řekne obchod se zbraněmi, lidé si představují hrozné věci, ale ve skutečnosti je to obchod jako každý jiný.

Scénám z minulého týdne, kdy se republikánům a komunistům podařilo obstrukční taktikou nekonečných "diskusních příspěvků" k česko-německé deklaraci zcela umrtvit sněmovnu, nezabrání ani soudní zákaz těchto extremistických formací. Stávající Sládkovu družinu totiž stejně nelze zbavit poslaneckých mandátů a případný zákaz SPR-RSČ by navíc představitele našeho politického suterénu vybavil hávem pronásledovaných mučedníků.

Miloš Zeman může být spokojen: v nynějším informačním guláši kolem obsahu jeho tajemného kufříku se už běžný občan nemá šanci vyznat. Protichůdných prohlášení a tvrzení bylo během uplynulého týdne vyřčeno tolik, že se v nich stěží orientují i novináři, a možnost seznámit se přímo s tajemnými dokumenty mělo jen několik poslanců a prezident. Mít zemanovské vidění světa, skoro by se chtělo říci, že jde o profesionálně rozehranou zpravodajskou hru. Pravda je však asi ještě horší: lídr naší levicové opozice je nezodpovědný člověk, který postrádá elementární státnickou odpovědnost.

Spory spojené s volbou Petra Pitharta za předsedu Senátu znovu ukázaly, že ve snaze odsunout nepohodlnou ústavní instituci do politického suterénu si česká pravice dokáže elegantně osvojit i tradiční nechuť levice k existenci druhé parlamentní komory. Předvánoční vnitrokoaliční hádka o předsedu Senátu totiž v důsledku nebyla ničím jiným než dalším krokem k ponížení této instituce. Je tedy na čase vzít Senát v ochranu.

na Zemanův návrh těsná třípětinová většina členů ústředního výkonného výboru zbavila poslance Josefa Wagnera a Tomáše Teplíka členství v sociální demokracii. Důvod? Oba jmenovaní minulý pátek ve sněmovně hlasovali pro přijetí návrhu státního rozpočtu a údajně tak porušili volební program ČSSD.
Spíše než o nastupujících totalitních praktikách uvnitř sociální demokracie vyloučení Wagnera a Teplíka svědčí o nebývalé hloubce názorového rozkolu uvnitř Lidového domu.

Co bylo příčinou vašeho úspěchu - nízká volební účast, strach lidí z drtivého vítězství ODS, spolupráce s ODA, kvality vašich kandidátů, nebo jste prostě měli štěstí?
Určitý politický styl, který doprovázel diskusi mezi ODS a ČSSD. Obě tyto strany senátní volby prezentovaly jako jakýsi reparát či dovršení parlamentních voleb. A mnoha lidem, kteří dnes a denně viděli v televizi znovu a znovu tento konfrontační boj, se to nelíbilo. Jednou z příčin našeho úspěchu byl potom fakt, že se ODS postavila proti všem. Snad její stratégové předpokládali, že KDU-ČSL a ODA budou vyřazeny díky většinovému systému; ukázalo se ale, že to byla chybná úvaha.