Fakt, že se prezident Václav Havel rozhodl vyřešit rodinné rozepře kolem spoluvlastnictví paláce Lucerna prodejem svého podílu, lze pochopit. Být majitelem ideální poloviny chátrajícího paláce v centru Prahy, jehož druhou část vlastní švagrová, s níž se nelze dohodnout, není pro člověka Havlova postavení a formátu jistě žádný med. Navíc se prezident rozhodl dvě stě milionů, které prodejem získal, z valné části věnovat Nadaci Olgy a Václava Havlových, která se podle svého statutu zabývá podporou „obecně prospěšných projektů“. V čem je tedy problém?
„Neprodávám Aero Vodochody či jiný podnik strategického významu pro stát, takže naštěstí nemusím nijak lustrovat či špionážně prozkoumávat svého obchodního partnera. Důležitější, než kdo Lucernu vlastní, je, kdo ji chce zvelebit a kdo na to má prostředky,“ odpověděl Václav Havel na otázku deníku Právo, zda mu nevadí, že svůj podíl prodal právě společnosti Chemapol, která nemá zrovna valnou pověst. Prezidentovo vysvětlení je ale možné přijmout jen potud, že Lucerna opravdu není strategickým artiklem. Ona špatná pověst Chemapolu se však nevyčerpává pouze tím, že (jak píše Právo) firmu vedou bývalí komunističtí špioni. Chemapol Group se u nás stal doslova symbolem neprůhledného všežravého „byznysu“. Stačí zmínit proslavený obchod s lehkými topnými oleji: většinu této látky, na jejíž nelegální přeměně v naftu vydělali podvodníci miliardy, k nám dovezl právě Chemapol. Zákon tím samozřejmě neporušil, ale podezření, že vědomě…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
