Mackova diagnóza

Jeden z čelných politiků ODS už nějaký čas žertem říká, že po svých zkušenostech z české politiky posledních měsíců by mohl zformulovat dva nové zákony profesora Parkinsona.

Podle prvního má každá kritika vedení strany procedurální nedostatky, podle druhého pak každý návrh na změnu stranického vedení přichází v nevhodnou dobu. Důkaz o jejich pravdivosti přinesl minulý týden Miroslav Macek. Když prostřednictvím médií zveřejnil svoji analýzu stavu ODS nazvanou „Krize důvěry“, špatně pochodil. Většina kolegů z vedení strany mu ješitně vyčetla především to, že svůj text nešířil v diskrétně zalepených obálkách, ale dal jej prostřednictvím novin k posouzení i normálním smrtelníkům. Ti lidé ze stranické špičky, kteří s podstatou Mackovy kritiky souhlasí, zase autorovi vytýkají špatně zvolený čas: ODS přece čeká bitva o rozpočet a v takové chvíli by partaj měla být jednotná. S obsahem Mackova elaborátu zatím bohužel nepolemizoval nikdo, což mimochodem dokazuje, že ODS je vskutku ve vážné krizi.

Co se stalo

Zhruba polovina patnáctistránkového Mackova textu je věnována popisu příčin stávající krize. Nejde o nějak převratné myšlenky - v té či oné podobě je tisk omílá už nejméně rok, a pokud by je sepsal jakýkoliv komentátor, nevzbudily by zřejmě žádnou odezvu. Když je však veřejně formuluje jeden z místopředsedů největší vládní strany, má to svoji nespornou váhu.

ODS podle Macka především propadla jakési „posedlosti úspěchem“, která ji…