Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Komentáře

Klaus přežil

Překvapení se nekonalo. Víkendový mimořádný kongres ODS zvolil většinou 227 oproti 72 hlasům do čela strany opět Václava Klause a nyní tedy jde už o jediné: zda „protiklausovská“ skupina v čele s Janem Rumlem a Ivanem Pilipem opustí řady ODS. Vzedmuté emoce a silná slova, jež zazněla během víkendového jednání v Poděbradech, zatím dávají tušit, že ani to nelze vyloučit. O brzkém vzniku minimálně názorové frakce se totiž v kuolárech kongresu mluvilo jako o hotové věci. Znamená to tedy, že nastal čas dělení pravice?

Dobro a zlo

Jak je zvykem, kongres zahájil projev Václava Klause. Oproti jiným letům tentokrát expremiér nemluvil o dosažených úspěších, ale poměrně kriticky (a dokonce i sebekriticky) do vlastních řad. Základní Klausův pohled na svět se ale i přes přiznání některých vlastních chyb nezměnil. Stručně řečeno, v jeho pojetí stojí na jedné straně dobro představované slepou rukou trhu bez přívlastků a zosobněné ideovými principy dosavadní politiky strany, na straně druhé pak zlo v podobě socialistického mámení a třetích cest, představované zejména levicovými intelektuály, „málo přemýšlejícími radikály a hlasateli špatně pochopených učebnicových pravd“, k nimž se nejnověji přidaly i „neúměrně narůstající ambice“ některých členů strany. V tomto směru tedy Klaus nepřekvapil. Následná mnohahodinová diskuse nicméně ukázala, že tak černobíle přece jen neuvažuje celá ODS. Z desítek vystoupení bylo patrné jedno: současný spor se v ODS nevede o myšlenkové nebo ideové koncepce, ale především o osobnost Václava Klause, respektive o styl a metody jeho politiky.

Udělat zobecňující závěr z téměř stovky diskusních příspěvků, jež se mnohdy nesly ve velmi emocionálním duchu, není snadné. Jedno však snad říci lze. V ODS dnes existují zhruba tři názorové proudy, které se profilují především v názorech na sponzorskou aféru, další účast ODS ve vládě a způsob komunikace s koaličními partnery. K první skupině - pro přehlednost jí říkejme Klausova - se v Poděbradech viditelně hlásila necelá polovina delegátů, přičemž její filozofie v zásadě kopíruje předkongresové argumenty Miroslava Macka: aféra s financováním strany je v podstatě „novinářský humbuk“, za současné problémy ODS mohou kompromisy s úskočnými koaličními partnery, vliv prezidenta a samozřejmě „pučisté“ ve vlastních řadách. Cesta z těchto problémů pak podle těchto lidí vede jediným směrem: ODS musí okamžitě odejít do opozice. Proti tomu stojí názor rumlovsko-pilipovské části strany (v kongresové diskusi zastoupené zhruba čtvrtinově), která doporučuje účast ve vládě, aféru se sponzory považuje za politicko-mravní selhání a místo politiky konfrontace prosazuje komunikaci. Za podstatu současné krize pak označuje fakt, že se ODS v uplynulých letech proměnila v jakéhosi údržbáře moci. Jak ve svém projevu řekl Jan Ruml: „Ze strachu o svá postavení jsme si nepřipouštěli chyby a omyly, jichž jsme se dopustili, ale spíše jsme z nich vinili naše okolí. Byli jsme netolerantní a začali se uzavírat do sebe, místo abychom se otevřeli sami sobě a směrem ven. Hráli jsme si s trpělivostí občanů a balili se do ideologických klišé.“

Frakce už existuje

Tím, kdo v Poděbradech rozhodl o Klausově vítězství, byla ta část delegátů, která - zjednodušeně řečeno - sice chápe mnohé z toho, o čem mluvil Jan Ruml, nicméně si nedokáže představit svoji další politickou existenci bez Václava Klause. A v jistém ohledu se jim ani nelze příliš divit. Stačí podívat se na věc očima obyčejného průměrného straníka: své členství v ODS až dosud stavěl převážně na identifikaci s myšlenkami a idejemi Václava Klause. Chtít od něho, aby teď naráz „velkého učitele“ zavrhl, aniž by získal adekvátní myšlenkovou i personální náhradu, je jednoduše nereálné. Pravda je dokonce taková, že „pučisté“ Ruml s Pilipem takovou náhradu ani nenabídli. Jejich střet s Klausem totiž nebyl veden ve jménu nových idejí, programů, témat či originálních myšlenek, a už vůbec nebyl motivován mocensky. Ruml s Pilipem bojovali v Poděbradech o nepoměrně složitější věc: o důvěryhodnost strany pošramocené skandály, respektive o její schopnost emancipovat se od svého zakladatele, jehož politické metody i cíle možná nevadí straníkům, ale začínají být nepřijatelné pro voliče.

Svůj boj v Poděbradech Ruml a Pilip prohráli, a to i přesto, že Klause veřejně usvědčili ze lži ve věci tzv. švýcarského konta. To ale ještě nemusí znamenat, že Václav Klaus skutečně zvítězil. Teprve příští týdny a měsíce totiž ukážou, zda šlo o první velkou bitvu v rámci války o podobu příští české pravice, nebo jen o koneckonců nevýznamnou potyčku v rámci ODS. Jednoznačně tedy zatím nelze ani odpovědět na otázku, zda o víkendu začalo štěpení naší největší pravicové strany. Z jednání v Poděbradech ale jasně vyplynulo, že jedna ostře vyhraněná názorová platforma či frakce už v ODS existuje. Její formální ustavení je proto jen otázkou času.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].