Překvapivě často zaznívalo na víkendovém kongresu ODS konstatování, že současných třicet procent voličů je maximum, které u nás může pravicová strana získat. Co však bylo ještě zajímavější, nikdo z delegátů tuto fatalistickou tezi, s níž už v úvodním projevu přišel předseda Klaus, veřejně neodmítl. Do stranických dějin se ale VII. kongres ODS zřejmě zapíše něčím jiný: otevřenou kritikou dosavadního politického stylu, reformou organizační struktury strany a návratem Miroslava Macka do nejvyšších stranických funkcí.V ideové rovině brněnský kongres mnoho nového nepřinesl. Stěží tomu ale asi mohlo být jinak. Jednak bývají stranické sjezdy málokdy inspirativním místem, jednak se kongres sešel těsně po senátních volbách, v nichž ODS zřetelně ani nevyhrála, ani neprohrála. Bylo tedy jen logické, že se většina delegátů ve svých vystoupeních pokoušela především analyzovat příčiny volebních remíz z listopadu i června a na nějaká hlubší přemýšlení o obsahu budoucí politiky ODS již nezbýval ani čas, ani energie. Za pozitivní posun lze ovšem označit fakt, že proti uplynulým létům většina delegátů kongresu, respektive těch, kteří vystoupili v rozpravě, už nehledala příčiny problémů ODS výhradně mimo stranu. A i když i letos několikrát došlo na poťouchlé poznámky na adresu koaličních partnerů a varování před nepřejícími novináři, většina vystoupení se nesla v nebývale sebekritickém duchu. ODS prý musí změnit svůj politický styl: to znamená poslouchat názory občanů a seznámit se s…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
