Lenka Zlámalová

Bjorn Lomborg (38) vystudoval politické vědy v Kodani. Od roku 1994 působí jako profesor statistiky na univerzitě v Aarhusu. Byl členem hnutí Greenpeace, v roce 2001 však vydal knihu „Skeptický ochránce životního prostředí“, v níž se na základě statistických dat snaží prokázat, že životní prostředí ve světě se nezhoršuje, jak jsou přesvědčeni ekologičtí aktivisté, ale naopak. Kniha vyvolala obrovský ohlas ve světových médiích (britský týdeník The Economist ji například označil za nejdůležitější knihu o věcech veřejných za posledních deset let), řada vědeckých autorit ji naopak považuje za chybnou a nepřijatelnou. Navzdory tomu je Bjorn Lomborg od roku 2002 ředitelem dánského Ústavu pro sledování životního prostředí.

Ani proslulé skandinávské sociální ráje Švédsko a Finsko nenabízejí lidem to, co jim dává výrazně chudší Česká republika. Sociální dávky a podpory míří i do rodin, které patří k nejbohatší třetině tuzemské společnosti. Experti Mezinárodního měnového fondu se nad tím podivují ve svých hodnoceních už několik let. Ani „úsporný balíček“ Špidlovy vlády se systému dávek a podpor téměř nedotkl. Pokud kabinet uvažuje o další reformní etapě, měl by začít právě tady.

Ve čtvrtek si Jaroslav Tvrdík ve svém elektronickém diáři, který je zároveň mobilním telefonem, odškrtne první měsíc v křesle prezidenta Českých aerolinií. Co za tu dobu ve firmě udělal? Sám Tvrdík zatím odmítá rozhovory, během listopadu chce totiž představit vlastní koncepci ČSA a do té doby si uložil „bobříka mlčení“. Nezbývá tedy než se spolehnout na informace od zaměstnanců – z pochopitelných důvodů mluví o novém šéfovi jen anonymně.

Kdo z ministrů má největší vliv v té části ekonomiky, kterou ještě vlastní stát? V předchozích vládách to bývali šéfové financí nebo průmyslu – ve vládě Vladimíra Špidly se však tímto nejmocnějším mužem stal ministr vnitra. Stanislav Gross a jeho poradci ovlivňovali výběr šéfa Českého Telecomu, zabývají se chystaným prodejem hnědouhelných dolů a zatím poslední ukázka Grossova vlivu přišla minulý týden, kdy díky ministrovi vnitra zasedl jeho přítel Jaroslav Tvrdík do čela Českých aerolinií.

Světová jednička v expresní poště DHL oznámila minulý týden, že své evropské řídící centrum přesune ze Švýcar a Británie do Prahy. Příští rok v květnu už nabídne práci více než pěti stovkám většinou vysokoškolsky vzdělaných lidí, do konce roku už jich bude zaměstnávat kolem tisíce. DHL bude v Česku investovat několik miliard korun (přesnou částku zatím nezveřejnila). Podle konzultační firmy Ernst & Young to bude největší světová investice v oboru informačních služeb za poslední dva roky. Ve stejné době zveřejnila OSN každoroční studii o investicích ve světě. Střední Evropa zůstala jedním z mála regionů, kde navzdory útlumu světové ekonomiky investice rostou. Konkrétně do Česka přinesli investoři 9,3 miliard dolarů (279 miliard korun), což je velmi příznivý výsledek.

Bavorský premiér a předák německé opozice Edmund Stoiber zaútočil minulý týden na kancléře Gerharda Schödera z nečekaného úhlu: obvinil ho, že nedokáže v zemi udržet vysoce vzdělané lidi. „Za posledních deset let odešlo 1,4 milionu lidí, z toho 80 % s velmi dobrým vzděláním, které tím pádem odnesli z Německa do ciziny,“ postěžoval si Stoiber ve Financial Times.
V jedné z nejbohatších zemí světa to zní paradoxně. Ale na základě studií OECD či Mezinárodní organizace pro migraci se dá říci, že Stoiber problém s únikem mozků příliš nezveličuje. Stejné potíže trápí celou Evropskou unii: talenty z vědy, ale i z finančnictví či podnikání odcházejí do zámoří. „Evropské firmy pak jdou a investují tam, kde

Majitel známé cestovní kanceláře Václav Fischer si právě prožil dva nejtěžší týdny svého podnikání v Česku – a zdá se, že je ustál. Dva týdny mohla veřejnost sledovat, jak jeho firmám zabavují věřitelé veškerý majetek. Na konci minulého týdne se Fischer s hlavními věřiteli dohodl a vzdal se svrchované vlády nad svou cestovkou.
Je to povzbudivý příběh i pro celou společnost: svou krizi řešil Fischer v západním stylu. Jeho nesnáze se vymykají z modelu českých tunelářů a podvodníčků a mnohem spíš se podobají třeba pádu švýcarské letecké společnosti Swissair či hlubokým potížím, do nichž se dostaly takové telekomunikační giganty jako německý Deutsche Telekom či nizozemský KPN. I stamilionové dluhy lze řešit se ctí.