Ranní postřeh Petra Bittnera: Právo na soukromí mají i pokrytci

Na pornografii, swingers ani skupinovém sexu není nic nemorálního. Naopak – je v tom často víc poctivosti než v nedělních kázáních o rodině. Člověk jde s kůží na trh, je v kontaktu se svou pravou sexualitou. Lidé, kteří se svobodně rozhodnou společně jakkoli souložit, a ještě si to natočit, bývají paradoxně upřímnější než ti, kdo o sexu mluví jen proto, aby jím mohli moralizovat ostatní. Na tom, že se Jindřich Rajchl kdysi účastnil takového natáčení, není nic hanebného, nemorálního ani trestuhodného.

Rajchl si nezaslouží odsudek za to, co dělal v posteli. Zaslouží si ho za to, co dělá v politice. Za nenávist, manipulaci a šíření bludů, které maskuje pod řeči o „tradičních hodnotách“, což je v drtivé většině případů pohádka, kterou si o sobě rádi vyprávějí lidé, kteří politicky prosazují homofobii. A právě proto působí groteskně, když se do něj kvůli pornu pouští zrovna lidé typu lidoveckého europoslance Tomáše Zdechovského, který napsal, že Rajchl kvůli erotické nahrávce „není hoden mandátu“. To říká představitel strany, která v téhle zemi roky aktivně a s nezastíranou hrdostí blokuje právo zhruba statisíců LGBT+ lidí uzavírat manželství. Tedy tradiční hodnotu. Ano, i Jindřicha Rajchla jsem ochoten bránit před moralizováním lidovců.

Těžko se mi už bude bránit figura, která kauzu rozpoutala. Mikael Oganesjan alias MikeJePán je internetový provokatér s historií plnou dopravních honiček, ponižování městských strážníků, nebezpečných sociálních experimentů, nefalšovaných podvodů, manipulací a obzvlášť odporných on-line komunit obchodujících kradený intimní obsah a de facto „revenge porn“ stránek. Teď tvrdí, že lidé mají „právo vědět, kdo je jejich vůdce“.

Pokud by to skutečně byl jeho bytostně politický motiv, stačilo by bývalo upozornit na starší německou porno nahrávku s mladým Rajchlem. Za tu nese odpovědnost Rajchl sám – a nejde vlastně o „zveřejnění“, protože z logiky věci už veřejná je. Místo toho Oganesjan zvolil jedinou cestu, kterou zná: bezskrupulózní zásah do soukromí a integrity člověka, který – ať je jakýkoli – má na tenhle typ ochrany právo. Místo politické spravedlnosti a veřejného zájmu jsme tak svědky spíš veřejného lynče, navíc mířícího do naprosto nesprávných míst.

Ať už byly motivy Oganesjana jakékoli (a jeho portfolio naznačuje, že to byly motivy nejnižší představitelné – tedy dosah, zisk a osobní pomsta), připomínka, kterou pronesl i sám končící ministr vnitra Vít Rakušan, stojí nad vším ostatním: Rajchlovo soukromí je nedotknutelné. V éře „surveillance kapitalismu“ bychom si měli tuto hodnotu připomínat pokaždé, kdy se nám samotným zrovna zachce ji porušovat. Až teprve když ji budeme schopni sami bezpodmínečně ctít, můžeme totiž požadovat její ochranu i sami pro sebe. A je stále patrnější, že za takovou ochranu budeme – spíš dřív než později – rádi všichni.

Autor je publicista a mediální poradce.