Ranní postřeh Jany Matesové: Návrat do kremelské sféry vlivu by znamenal i obrovské ekonomické ztráty

Občas slyšíme, že se nemáme bát, že Česko skončí jako Maďarsko pod Orbánem nebo Slovensko pod Ficovou vládou. Že tento narativ připomíná myšlení, které Karl Popper kritizoval jako pseudovědeckou iluzi předurčených dějin. Dovolte mi přidat pohled ekonoma.

Ekonomie, finance a ovšem i řízení rizika v naprosto všech oblastech života pracují s konceptem rizika složeného ze dvou faktorů: pravděpodobnosti, že nastane situace vedoucí ke škodě, a velikostí, vážností škody. Riziko, že při přeskoku mělkého potoka spadneme do ledové vody, můžeme podstoupit, i když je potok široký, ale dojít k mostu se nám nechce. Při přeskoku stejně široké, ale hluboké skalní průrvy bez zajištění riskovat nebudeme. Raději ani trochu.

Žijeme v období, kdy systém pravidel chodu světa z posledních dekád eroduje - i ze strany hlavního garanta tohoto systému vidíme chuť vrátit se v globální politice k systému práva silnějšího. V takovém systému střední a malé země fungují jen jako členové sfér vlivu mocností. Dodám, že ani z čistě ekonomického hlediska neměla v propojené ekonomice posledních tří desítek let středně velká česká ekonomika žádné vyhlídky na prosperitu bez příslušnosti k silnému ekonomickému celku.

Nyní se však připojila i geopolitika a naklání se směrem k dělení světa na sféry vlivu. Česko má jen dvě možnosti. Buď bude pevnou součástí Evropské unie, kterou se spolu s dalšími členy pokusí vrátit k racionalitě a vědomí urgentní potřeby změn. Anebo se vrátí, dobrovolně nebo nedobrovolně, do sféry vlivu Kremlu, jak o to ruské vedení v posledních osmnácti letech přímočaře, výslovně a opakovaně žádá.