Top job drama. Vybrat šéfy EU je složitější než volba papeže

Evropští lídři se tuto neděli se pokusí najít kandidáta na post nového šéfa či šéfky Evropské komise i jména do čela dalších evropských institucí. Zopakuje se tak debata v noci ze čtvrtka na pátek minulý týden, kdy to politici na summitu v Bruselu zkusili poprvé – a neúspěšně.

Deset dní mezičasu nepřineslo žádnou politickou událost typu voleb, která by zpochybnila favorizované osobnosti, nebo naopak předsunula dosud netušené jméno. Důvod, proč je pravděpodobné, že tentokrát se spíše podaří nominovat nástupce Jean-Clauda Junckera, je vnější.

Hned záhy, konkrétně v úterý 2. července, si evropští poslanci zvolí nového předsedu svého sněmu. A Evropská rada, sbor šéfů států a vlád zemí EU, kteří mají vybrat nové lidi do vrcholných evropských funkcí, nechce, aby to byl Evropský parlament, kdo první vykopne míč. Omezovalo by to totiž jejich manévrovací prostor.

Výběr lidí do evropských “top jobs” totiž musí dodržovat poměrně sofistikovanou rovnováhu. Měli by tam být zastoupeni reprezentanti hlavních politických skupin, to znamená pravice, levice a liberálů. Vzhledem k výraznému úspěchu zelených v posledních eurovolbách a s ohledem na fakt, že předsedu Komise schvalují europoslanci, by měl takový kandidát mít i nesporný ekologický záběr.

K tomu se přidává potřeba rovnováhy mezi velkými a malými státy, mezi úsporným severem a přerozdělujícím jihem, mezi zakládajícími zeměmi a státy postkomunistické Evropy a také parita mezi pohlavími. Je tak jisté, že minimálně jedno křeslo z obsazovaných postů Evropské komise, parlamentu, Evropské rady, představitele společné zahraniční politiky a strážce eura na čele ECB obsadí žena.

O mnoho více jistot není. Evropský parlament si už v minulém funkčním období prosadil systém takzvaných spitzenkandidátů, favoritů na post šéfa Evropské komise nominovaných hlavními politickými skupinami v eurosněmu - ale část státníků jej nepřijala.

Především francouzský prezident - z důvodů mocenských, ale také pro slabší parlamentarismus ve Francii než například v Německu - nechce zvednout ruku pro kandidáty europarlamentu, což hledání pro všechny přijatelných jmen dále komplikuje.

Státy V4 včetně Česka v tomto pro jednou s Francií souhlasí. Andrej Babiš řekl, že si přeje, aby novým šéfem či šéfkou Evropské komise byl “někdo, kdo rozumí našemu regionu”. Co to přesně znamená, na to už Babiš odmítl odpovědět. Lze tak jen spekulovat, jestli premiér myslel člověka, který bude naslouchat jeho kritice ambiciózních klimatických cílů většiny států EU, nebo jeho zpochybňování bruselských auditů, v centru jejichž pozornosti je on sám.

Irský premiér po posledním pokusu najít nového šéfa komise prohlásil, že i volba papeže je jednodušší, a Jean-Claude Juncker žertoval, že zpozoroval, jak je těžké ho nahradit. Šéf lucemburské vlády pak na adresu cirkulujících mužských jmen - německého europoslance Manfreda Webera, eurokomisaře Franze Timmermanse či brexitového vyjednavače Michela Barniera - řekl, že by se téměř vsadil, že patovou situaci vyřeší až volba nějaké ženy.

Tisk se v mezičase baví terminologií. Pro označení vrcholných unijních pozic se vžilo jednoduché anglické “top jobs” a v této podobě to vstoupilo do národních slovníků. Takže například Němci píší o “die Topjobs”, Francouzi o “les top jobs”, Španělé o “los tob jobs” a Nizozemci “de topjob.”

Jen východoevropské jazyky zatím povážlivě chybí. Zkraťme si tedy čekání na nedělní “top job drama” a zkusme navrhnout, jak by to mohlo vypadat v češtině. “Top džoby”?