Puč proti Trumpovi. Osazenstvo Bílého domu chce zachránit Ameriku

To, co se v posledních hodinách odehrává ve Washingtonu, je bezprecedentní. Světlo světa spatřily texty, které v podstatě tvrdí, že uvnitř Bílého domu probíhá jakýsi omezený koordinovaný a zpomalený puč proti prezidentovi. Členové jeho týmu podle všeho systematicky a zřejmě po vzájemné dohodě pracují na tom, aby co nejvíce omezili jeho nepřijatelná hnutí mysli.

Vše začalo novou knihou známého novináře Boba Woodwarda, respektive převyprávěnými částmi z ní na stránkách deníku The Washington Post (sama kniha s názvem Fear, tedy Strach, vyjde 11. září). List ještě svůj report doplnil plným (a okouzlujícím) záznamem telefonického rozhovoru mezi Woodwardem a Trumpem, v němž Woodward Trumpovi oznamuje, že kniha je hotová a podivuje se, proč nedostal možnost prezidenta osobně konfrontovat, zatímco Trump vysvětluje, že mu jeho podřízení nikdy neprozradili, že by s ním novinář hovořit chtěl. Malá ukázka:

Woodward: Slibuji, že kniha bude přesná.

Trump: Well, okay. Přesná znamená, že nikdo neodvedl lepší práci jako prezident než já. To můžu říct…. Hodně lidí to tak cítí, Bobe.

Knihe je rozhodně tvrdá, velmi tvrdá. V podstatě říká, že osazenstvo Bílého domu aktivně bojuje s prezidentem a snaží se významně korigovat jeho chování. Woodward mluví o “administrativním převratu” - situace je vyhrocená do té míry, že někteří členové prezidentova týmu kradou dokumenty z prezidentova stolu, aby je Trump nemohl podepsat.

Knihou, kterou Trump obratem označil za zcela vylhanou, to ale nekončí. Do hry vstoupil deník The New York Times a s denním zpožděním zveřejnil anonymní esej jednoho z vysoce postavených členů prezidentova týmu, který situaci potvrzuje. Deník ještě vysvětluje, proč k nevídanému kroku přistoupil: byla to prý jediná cesta, jak insidera prezidentského týmu nezničit a zároveň “našim čtenářům postoupit důležitý úhel pohledu".

Odcitovat části textu skutečně stojí za to. Tvrdí se v něm, že Trump nejen čelí vyšetřování spolupráce s Ruskem, nejenže vládne zemi, jež se v názoru na něj hluboce štěpí, nejenže jeho strana se slušnou pravděpodobností směřuje k porážce v nadcházejících volbách do Kongresu, po nichž vítězná opozice udělá vše pro to, aby se ho zbavila. “Skutečným dilematem, jehož si ovšem (Trump) není plně vědom, je skutečnost, že mnozí z vysoce postavených členů jeho vlastní vlády pracují systematicky na tom, aby zevnitř blokovali části jeho programu a jeho nejhorší sklony. Vím to jistě. Patřím mezi ně,” píše anonym.

Text dále ujišťuje, že se nejedná o “hnutí odporu” spojované s americkou levicí - naopak, že vládní záškodníci doufají, že vláda bude úspěšná, a věří, že mnohé z jejích kroků již nyní učinily Ameriku bezpečnější a prosperující zemí. “Věříme ale, že jsme odpovědní především naší zemi a že prezident jedná způsobem, který zdraví republiky zásadně ohrožuje. Proto se mnoho lidí jmenovaných (do funkce) Trumpem zavázalo, že udělá vše proto, aby zachovalo demokratické instituce a zabránilo realizaci jeho pomýlených instinktivních reakcí až do chvíle, než opustí úřad.”

To zní v podstatě jako přiznání k částečnému vnitřnímu puči proti hlavě státu. Autor textu tvrdí, že “kořenem problému je prezidentova amorálnost”. Každý, kdo s prezidentem pracuje, prý ví, že “není poután k žádným rozpoznatelným základním principům, podle nichž by se řídilo jeho rozhodování”. Prezidentovy instinkty jsou údajně obecně protitržní a namířené proti demokracii. Existují nicméně světlá místa, která média většinou ignorují - patří mezi ně třeba daňová reforma, deregulace nebo posílení americké armády.

Text popisuje chaotické chování, neustálé změny názorů, neschopnost udržet pozornost u tématu, dlouhé minuty trvající monology. Někteří prezidentovi spolupracovníci nejsou v médiích dvakrát oblíbení, ale ve skutečnosti v zákulisí odvádějí každodenně tvrdou práci ve snaze zpacifikovat ta nejhorší rozhodnutí a vrtochy dříve, než opustí zdi Bílého domu. “V této chaotické době je to asi jen slabá útěcha, ale Američané by měli vědět, že v místnosti skutečně jsou přítomni dospělí. Plně chápeme, co se děje. A snažíme se dělat, co je správné, i když tak nečiní Donald Trump.“

Jako příklad uvádí Trumpovy postoje k Rusku, které jsou zjevně přátelské, ale které jeho administrativa ve skutečnosti neustále koriguje, takže například prosadila navzdory prezidentovi vyhoštění velkého počtu ruských diplomatů po chemickém útoku proti Skripalovým v Británii nebo prosadila zavedení dalších protiruských sankcí.

Vláda prý dokonce v jednu chvíli skutečně uvažovala, že se pokusí uvést v platnost 25. dodatek ústavy, což by umožnilo zahájit složitý proces odvolání prezidenta pro neschopnost vykonávat funkci. Nikdo prý ale nechtěl riskovat ústavní krizi. Místo toho se tedy “jeho” lidé rozhodli držet prezidenta na uzdě, "dokud nebude tak či onak po všem”.

Text končí vzpomínkou na zesnulého Johna McCaina, jehož víkendový pohřeb se proměnil v jistou nadstranickou demonstraci odporu proti Trumpovu populismu. “Všichni Američané by se měli řídit jeho slovy (v dopise na rozloučenou) a osvobodit se z pasti tribalismu s ušlechtilým cílem sjednotit se za společně sdílenými hodnotami a láskou k naší skvělé zemi,” píše odbojný člen Trumpovy administrativy. Skutečný problémem je totiž to, co Amerika umožnila Trumpovi vykonat na sobě samé. “Klesli hluboko spolu s ním, dovolili jsme, aby naše debata začala postrádat veškerou slušnost.“

Donald Trump označil text za zbabělý a jeho mluvčí hovoří o nezodpovědnosti něco podobného otisknout. Zároveň nikdo nenaznačuje, že by snad za textem skutečně nestál někdo z nitra americké vlády.