Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Politika

Demokraté jdou do boje: A všem odpustíme školné

Ve Spojených státech začíná série prezidentských debat

Senator Bernie Sanders speaks during a news conference on Yemen resolution
Bernie Sanders • Autor: REUTERS

Ve středu a ve čtvrtek to začne. Americký prezident Donald Trump oznámil zahájení vlastní předvolební kampaně předminulý týden, demokraté nyní absolvují první kolo předvolebních debat. Protože se jich o nominaci uchází opravdu hodně, konají se debaty dvě a v každé bude diskutovat desítka politiků. Ti, kteří alespoň ve třech průzkumech nedokázali vykázat větší než jednoprocentní podporu, mají smůlu.

V Evropě se v této fázi nemá smysl šprtat seznamy všech, kteří se o nominaci ucházejí. Poli nicméně zatím jasně dominuje Joe Biden. Ten také systematicky v průzkumech dokáže v klíčových státech porážet Donalda Trumpa. Šestasedmdesátiletý bývalý viceprezident může těžit z toho, že se v nejvyšších patrech americké politické scény pohybuje neptřetržitě téměř padesát let, každý ho zná a každý ví, co od něj může čekat. V tuto chvíli funguje jako symbol jistoty i jisté nostalgie po civilizovanějších politických časech.

Reklama
Reklama

Biden je zároveň považován za umírněného politika středu, zatímco za ním se o nominaci sváří radikálnější figury zaměřené především na změny do budoucna. Druhé místo v průzkumech nejčastěji vykazuje Bernie Sanders, ale na paty mu v posledních týdnech šlape senátorka Elizabeth Warren. Sanders je ideologičtěji založený, rád se ohání slovem “socialismus” - což bylo ještě před pár lety v Americe provokativní a dnes je to  především v mladších, radikálněji naladěných kruzích trochu módní.

Senator Elizabeth Warren
Elizabeth Warren • Autor: REUTERS

O tom, co socialismem Sanders přesně myslí, se vedou debaty, nicméně na kolektivní vlastnictví výrobních prostředků to nevypadá. Elizabeth Warren se naopak hrdě a výslovně hlásí ke kapitalismu, hodlá ho však zásadně reformovat a má k tomu k dispozici plné složky detailně vypracovaných programů. Právě obraz racionální a zároveň zapálené a odhodlané ženy, která - jak opakovaně prohlašuje - “má plán”, ji v posledních týdnech vynesl mezi tři čelní kandidáty.

Za první trojicí je pole uchazečů, z nichž mnozí jsou zajímaví - a právě v debatách mohou zaujmout a stáhnout na sebe pozornost. Než (a pokud) k tomu dojde, není ale nutné rozklíčovávat jemné rozdíly mezi jejich postoji k centrálním tématům. Těmi je tradičně zdravotní péče (návrhy se pohybují od mírných úprav Obamovy reformy až k radikální přestavbě na systém státní péče s vyloučením soukromých pojišťovacích plánů Bernieho Sanderse), na druhém místě letos poprvé změna klimatu, dále nelegální přistěhovlaci, možnost odvolání současného prezidenta a (mimo mnohé jiné) i studentské dluhy a poplatky na vysokých školách.

Právě na posledním tématu si můžeme dobře ukázat, kam demokraté před volbami směřují. Jak je z první trojice jasné (a hlouběji v poli tomu není jinak), voliči se v primárkách budou v podstatě muset rozhodnut, zda podle jejich názoru porazí Trumpa spíše někdo, kdo představuje stylistický protiklad k jeho iracionálnímu, sebestřednému populismu - nebo někdo, kdo nabízí především radikální, programové vize budoucnosti. Bidenův náskok by mohl naznačovat, že první varianta má v tuto chvíli navrch, to ovšem může být optický klam daný tím, že o žezlo “radikála” se sváří větší počet kandidátů, nebo Bidenovou notorickou známostí. Za pár měsíců může být všechno jinak.

Škrtání tlustým štětcem

Pokud jde o zmíněné studentské dluhy, dělostřeleckou přípravu před kláním zahájil “ideolog” Bernie Sanders, který v pondělí oznámil, že všem zadluženým absolventům amerických vysokých škol odpustí dluhy. To zní bezpochyby lákavě v uších velké části Američanů: studentské dluhy v tuto chvíli dosahují částky 1,6 biliónu dolarů a týkají se 45 miliónů obyvatel USA. Ztrátu má pokrýt (trochu očekávatelně) daň uvalená na finanční instituce. Sanders tvrdí, že Američané nalili během finanční krize do krachujících bank na Wall Street zhruba 700 miliard dolarů, a  je tedy čas, aby teď zase Wall Street “svou půjčku americkému lidu splatil”.

Joe Biden
Joe Biden • Autor: REUTERS

Plán je přehledný, na jedné straně předlužená mladá generace typických demokratických voličů ponechaná ve štychu, na druhé straně symbol kapitalistického zla, kterému stát naopak neváhal pomoci. Návrh má ovšem i háček, vlastně několik háčků. Za prvné, zmíněných krizových 700 miliard bylo ve skutečnosti půjčkou, kterou finanční instituce již dávno z větší části splatily - a na které díky úrokům, dividendám a podobně americký rozpočet ve výsledném součtu více než 100 miliard dolarů vydělal.

Pokud dluh existuje, je tedy především morální. Sandersovo odpouštění je navíc, mírně řečeno, nespravedlivé. Ty, kterým zbývá pár měsíců do umoření dluhu, zpráva nejspíš potěší zásadně méně než ty, kteří jsou se splátkami na začátku. Zároveň se jedná o nečekaně elitářskou záležitost, bankám totiž zjevně půjčili prostřednictvím svých daní peníze i ti, kteří na žádné vysoké škole nikdy nestudovali.

A hlavně, jak už to s líbivými sliby bývá, odpouštění dluhů je jednorázový dáreček, který nijak neřeší, jakým způsobem budou financovány americké vysoké školy napříště. Pokud by prezident Sanders skutečně škrtl ze dne na den dluhy ve výši 1,6 biliónu dolarů (jednalo by se nejspíše největší bail-out v dějinách lidstva), vyhrála by jedna generace vysokoškolsky vzdělaných Američanů v ruletě, zatímco druhá by okamžitě začala nabalovat dluhy nové.

https://www.youtube.com/watch?v=JR5MCXDI5RE

S podobnými návrhy se demokraté ocitají v “trumpovském” světě rázných “jednoduchých” řešení, které se nikdy neuskuteční a táhnou celou americkou politickou scénu do surreálních krajin působivých nesmyslů. Voliči mají nicméně možnost sáhnout třeba po rafinovanější sokyni, senátorce Elizabeth Warren, která chce škrtnout “pouze” 640 miliard, odpouštět chce pouze do výše 50 000 dolarů - a to jenom těm vysokoškolákům, kteří vydělávají méně než 100 000 dolarů ročně (plán je složitější, pro představu ale nástin postačí).

Zdrojem financí je v tomto případě daň z majetku bohatých Američanů, čímž se senátorka připravila o možnost využít univerzální verbální rozbušku “Wall Street” případně “kapitál”. Její plán je odstíněnější, revolučně hutný tah štětcem v podobě odpuštění pro každého nahrazuje složitějším výběrem těch, kteří skutečně pomoc potřebují, a je také minimálně o 700 miliard dolarů realističtější. Ani v tomto případě však nejsou zodpovězeny mnohé otázky nastíněné výše.

Pokud jde o Joe Bidena, ten v tuto chvíli žádný plán nemá. Svůj program teprve postupně sestavuje, v uplynulých dnech například přišel s programem pro boj se změnou klimatu, ale pokud komentátoři chtějí znát jeho postoj k odpuštění dluhů, musí se probírat jeho názory během padesáti let politické kariéry, a ty nejsou třeba v této otázce nijak zvlášť konkrétní. Biden v tuto chvíli zkrátka představuje především symbol, postoj a atmosféru. Funguje mu to, ale těžko to dlouho vydrží. Otázkám bude čelit už ve čtvrtek. Zatím je rozhodně všechno otevřené.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Jiří Sobota

redaktor, zahraničí

sobota2
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 1429
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte