Pokud se se svou krávou, ovcí nebo velbloudem sblížíte víc, než je slušné, nesmíte pak pít její mléko, protože je „nečisté“. Tak pravil ve své knize odpovědí na otázky každodenního života v roce 1961 ajatolláh Rúholláh Chomejní. Nařízení se dnes směje mladá generace Íránců. Stejně jako desítkám jiných a o něco praktičtějších výnosů - třeba za jakých okolností smíte masturbovat nebo se obnažit se před svým partnerem. Ty nejpodstatnější změny v Íránu možná začínají spíš za dveřmi ložnic než u volebních uren, kam v pátek přijdou lidé volit nového prezidenta.
„V poslední době vypadá Londýn v porovnání s Teheránem jako konzervativní město,“ cituje Afshin Shahi v magazínu Foreign Policy svého známého, který se vrátil z Íránu. Islámská republika podle něj co do intimního chování rychle dohání Spojené státy nebo Británii.
I v Íránu v posledních letech ustupuje touha po rodině a dětech. Za posledních třicet let klesla míra plodnosti (počet narozených dětí srovnávaný s počtem žen v reprodukčním věku) o 70 procent. Pětina manželských párů dnes nemá děti, pro jedno dítě se rozhodlo 17 procent. Všechno to jsou čísla, které by v muslimské kultuře kladoucí důraz na rodinný život byla ještě před pár lety nemyslitelná.
Podle Financial Times má dnes průměrná Íránka 1,6 dítěte - číslo, které je hluboko pod hodnotou 2,1, která má zajišťovat přežití populace. Na počet dětí může mít vliv i věk manželů. Průměrnému ženichovi je dnes 28 let, nevěstě mezi 24 až 26 lety. Kolem 40 procent mladých mužů a žen v tomto věku však zůstává single.
Rapidně zároveň stoupá počet rozvodů. Od roku 2000 se počet rozpadlých manželství ztrojnásobil, ve velkých městech se rozvádí téměř každé čtvrté manželství. „Nezdravé vztahy a morální degenerace jsou hlavní příčiny rozvodů mladých íránských párů,“ varovalo ministerstvo mládeže před tím, že řada mladých mužů i žen získá první sexuální zkušenosti ještě před manželstvím.
Současný vývoj teokracii děsí. Pokud se udrží současný trend, zmenší se íránská populace v roce 2100 z nynějších téměř 75 milionů na méně než polovinu. A zároveň bude stárnout - kolem roku 2070 by polovině Íránců mohlo mít více než šedesát let.
Írán byl přitom jednou z prvních zemí, která na konci šedesátých let uznala rodinné plánování a antikoncepci za právo každého jedince a prosazovala jeho společenské a ekonomické výhody. Vše se změnilo po islámské revoluci v roce 1979, kdy teokratický režim činil vše pro to, aby rozšířil populaci, která měla být zároveň velkou armádou. Velké rodiny propagoval stát a těšily se finanční podpoře. V průběhu dvaceti let se povedlo režimu zvýšit počet obyvatel z 27 milionu (číslo z roku 1968) na 55 milionů v roce 1988.
Raketový růst se ale neobešel bez problémů a stát si brzy uvědomil, že nemá prostředky, aby všem dokázal poskytnout vzdělání a práci. Zatáhl tedy za brzdu a vrátil se k plánovanému rodičovství. Teď by země ráda znovu začala s programem na podporu plodnosti: v roce 2010 současný prezident Ahmadínežád označil dvě děti v rodině za „pomýlenou západní politiku“.
Jenže Íráncům se do velkých rodin moc nechce; čím dále více žen studuje a žije moderním životem, jehož součástí je i kontrola nad vlastním reprodukčním cyklem. A čím více bude teokratický režim mluvit o upadající morálce a „nevhodných“ vztazích, tím více mladých Íránců se může rozhodnout pro tu nejpříjemnější formu protestu. Ajatolláhové mohou ovlivňovat současné prezidentské volby, jsou však věci, nad kterými ztrácí kontrolu.
A je zřejmě jen otázkou času, kdy se rostoucí vnitřní svoboda Íránců projeví i jinde než v posteli.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
