Politický život byl v devadesátých letech prosáklý „endemickou a systémovou korupcí“. Tato věta jistě platí o Česku (také o Slovensku a s prodloužením až do roku 2012), ale byla vyřčena o jiné zemi – o Irsku.
Minulý týden byl pro bývalého premiéra (1997–2008) Irska Bertieho Aherna perný. Vyšlo najevo, že na jeho účtech se objevovaly sumy v přepočtu skoro deset milionů korun, jejichž původ Ahern vysvětloval tím, že to byly půjčky od přátel nebo výhry ze sázek na dostizích. Obsáhlá zpráva o korupci v Irsku mimo jiné tvrdí, že Ahernova tvrzení byla shledána nepravdivými.
Podrobnosti tvz. Mahonova tribunálu (podle jména jeho předsedy, soudce Alana Mahona), jehož vyšetřování irské korupce trvalo patnáct let (1997–2012) a má přes 3 tisíce stran, jsou fascinující tím, jak se podobají české korupční praxi.
Často šlo o pozemky v Dublinu, který v 90. letech procházel rozsáhlou změnou územního plánu a developeři se rojili kolem politiků – Ahern měl za kamaráda developera Owena O'Callaghana, což byl někdo jako Janoušek v případě Béma (a má se za to, že peníze, které Ahern nedokáže vysvětlit, pocházejí právě od něj), ale významnou roli hrál také jistý Tim Collins, který se Ahernovi staral o peníze pro jeho stranu Fianna Fáil, něco jako Dalík v případě Topolánka.
Příběhů, v nichž politici (včetně dublinských radních) brali peníze od „sponzorů“, je v Mahonově zprávě spousta a nemá smysl je tady zmiňovat. Někteří politici jsou už ve vězení.
Zajímavé na příběhu irské korupce jsou dvě věci. Rozvinula se do „endemických a systémových“ rozměrů v čase, kdy Irsko procházelo liberálními reformami, jež z něj udělaly onoho pověstného „keltského tygra“, po krizi 2008 ovšem notně vypelichaného. Zdá se tedy, že transformace ekonomiky a rozsáhlé reformy jsou živnou půdou pro korupci dokonce i v zemích, které neprošly komunismem.
To by mohlo být pro nás útěchou. Jenže je tady ta druhá věc. Po několika korupčních kauzách, jež odhalila irská média a zejména poté, co byl ministr čerstvé Ahernovy vlády Ray Burke podezřelý, že přijal úplatek (šlo v přepočtu o tři miliony korun), rozhodla se vláda v roce 1997 zřídit onen Mahonův tribunál.
Jeho členy byli soudci s rozsáhlými pravomocemi, zvali si například politiky na veřejná slyšení a mohli zkoumat jejich účty hluboko do minulosti (ukázalo se, že Ahern neměl v letech 1987–1993 žádné bankovní konto, přestože byl tehdy ministrem financí). Ahernovi slouží ke cti, že tento tribunál zřídil a vybavil ho velkorysým rozpočtem (možná počítal s tím, že budou k němu soudci milostivější).
Tribunál pracoval 15 let a minulý týden zveřejnil kompletní zprávu. A to je ta druhá zajímavá věc. Zatímco irská korupce byla navlas podobná a systémová jako česká či slovenská, Irsko se od nás liší právě zřízením Mahonova tribunálu.
U nás (v Česku i na Slovensku) se korupce „řeší“ prostřednictvím úniků odposlechů z tajných služeb, v Irsku tribunálem soudců s veřejnou autoritou. Je tedy nejvyšší čas takový tribunál zřídit také, protože pak můžeme doufat, že za 15 let se dozvíme pravdu o „endemické a systémové“ korupci v našich zemích.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
