S odstupem
O obstrukcích a lidech
Proč skupina pro změnu jednacího řádu sněmovny nepřinese žádné kompromisní výsledky
Dovedu si představit první reakci z mnoha z vás, kteří jste tenhle newsletter otevřeli. Kdo by si ještě chtěl číst o obstrukcích, když o nich během posledních týdnů slyšel téměř každý den? V Česku se ovšem na obstrukce společensky i mediálně pohlíží ze špatného úhlu. Díváme se na ně jednotlivě, nikoliv jako na (negativní) fenomén tuzemské politiky. I proto mnohým politikům z vládních i opozičních řad prochází soustavné vyhýbání se změně jednacího řádu Poslanecké sněmovny, respektive reformě způsobu jednání v parlamentu.
Poslední silné obstrukce jsme zažili na začátku března v souvislosti se snahou vlády Petra Fialy snížit červnovou valorizaci důchodů skrz stav legislativní nouze (více si přečtěte například zde). Pomiňme nyní kontext, ve kterém se vše odehrávalo – že Fialův kabinet neměl zneužít legislativní nouzi a že obsah promluv opozičních poslanců z ANO a SPD se z drtivé většiny ani zdánlivě netýkal návrhu zákona (zazněly například stížnosti na to, že ženy v Česku málo rodí, že se neřeší důležité věci, ale počet pohlaví, mluvilo se i o financování obrany a válce na Ukrajině). Nicméně dá se na tom prakticky rozebrat, co taková obstrukce znamená. Než se poslanci dostali k hlasování, které mělo předem jasný výsledek, museli promluvit a prosedět více než devět desítek hodin:
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si článek zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
