Asi jsem trefila citlivé místo, říká „vlastizrádkyně“ Agnieszka Holland

Objednejte si k odběru newslettery a informační servis Respektu

Zbigniew Ziobro, polský ministr spravedlnosti a šéfprokurátor v jednom, je mocný muž. Když o Agnieszce Holland a jejím filmu Hranice řekl, že je to stejné dílo jako druhoválečná nacistická propaganda, takže sama režisérka je tím pádem slouhou Němců a nacistů, s velkou pravděpodobností se následků nebál. Když mu filmařka veřejně odpověděla, že pokud se neomluví, zažaluje ho pro urážku na cti, ještě v úterý ráno se na sociálních sítích posmíval, že “to nějak dlouho trvá”, a že to asi bude tím, že její právníci zjistili, že film spoluprodukovala německá ZDF jako za nacistů - a že se jim asi špatně luští azbuka, v níž je napsané zadání z Moskvy.

V úterý odpoledne už měl soudem zakázáno o režisérce veřejně mluvit a přirovnávat ji k totalitním propagandistům libovolného druhu. Předběžným soudním nařízením je Ziobro samozřejmě rozhořčen a považuje ho za zásadní porušení svobody slova. Rozsudek - tedy to, zda se bude muset Agnieszce Holland veřejně omluvit, nebo jsou jeho slova v souladu se zákonem - ho teprve čeká.

Agnieszka Holland:

Když to není složité a jste za to chváleni, tak to jsme velmi snadno hodní a dobří

Dočasné mlčení ministrovi přikázali varšavští soudci. Jak zdůraznili režisérčini právníci, ani jeden z nich nepatřil mezi takzvané neo-soudce, které do jejich funkcí nebo do nových, účelově vytvořených justičních institucí dosadili současní vládní politici ve snaze ovládnout výkon spravedlnosti. O soudcích současný kabinet dlouhodobě říká, že jsou elitním zločinným spolčením proti polským zájmům (neformálně je označuje jako “kastu”).

Film celá polská pravice považuje za vlastizradu a kampaň proti jeho autorce vyústila v osobní výhrůžky fyzickým násilím, která si při pobytu v Polsku platí ochranku. Zákazem mluvit o režisérce vstoupila do předvolebních emocí kolem snímku i justice - a bylo načase, protože už byla poslední, kdo v nich chyběl. Snímek zachycující migrační krizi na hranicích Polska a Běloruska - a také to, jak snadno začnou hodní lidé v uniformách páchat hrozné věci - je jedním z hlavních témat veřejné polské debaty posledních dní.

Uspěl na festivalu v Benátkách a nedávno vstoupil do polských kin, byť někde se jeho promítání podařilo vládním funkcionářům překazit. “Je to podlost. Nebojím se takových slov. Je to ještě v mezích toho, co si umělec může dovolit? To je k diskusi,” zamyslel se nad ním veřejně například prezident Andrzej Duda. “Jako jeden muž za polskou uniformou! Nepochybuji, že takový je názor většiny Poláků,” dodal.

Prezident „nepochybuje“ špatně. Jak dlouhodobě naznačují průzkumy veřejného mínění, Polsko je (jako v mnoha věcech) rozdělené. Film bude urážet necelou polovinu obyvatel země. Druhá, stejně silná, bude snímek vidět nikoli jako “hanobení“ běžných pohraničníků, nýbrž kritiku vládních politiků a jim loajálních šéfů bezpečnostních složek, kteří své podřízené nutí k často absurdnímu násilí. O tom, že hranice není možné volně přecházet a hraniční krizi orchestruje běloruský a ruský režim, přitom nepochybuje v Polsku nikdo - ani Agnieszka Holland.

Ta část Polska, která režisérku považuje za vlastizrádkyni, je ovšem výrazně hlasitější - a ministr Ziobro není jediný, kdo ji přirovnává k nacistům. Sama pohraniční stráž ve svém veřejném prohlášení vzkázala divákům, že “jen svině sedí v kině” - což je odbojářské druhoválečné heslo určené Varšavanům, kteří si v době okupace užívali filmových zábav. “Asi jsem trefila citlivé místo,” poznamenala k tomu v jednom z rozhovorů režisérka. 

Předchozí vydání najdete na webu respekt.cz v rubrice Newsletter