Čínské Vánoce naruby

Jak já se těšila na možnost pro jednou Vánoce prostě ignorovat. Uniknout zástupům lidí v obchodech, konzumaci, vánočním stromečkům a sporům o kapra. A pak přišel den D. A všechno bylo jinak. I když…

Následuje výčet vzpomínek.

…

Sněží. Ještě včera nesněžilo a zítra už zas nebude. Je to jen na tenhle jeden den. Až v Číně se plní představa „bílých Vánoc“, která doma většinou roztála dva dny před akcí. Zrovna, když jsem se rozhodla je ignorovat. Ale mě to nedojme. I tak děkuji rodičům za netradiční vánoční dárek, který v Olomouci vykoupili pořádným vánočním slejvákem.

…

Se sněhem bohužel ráno přišlo i celkem ohavné počasí, které mi ještě více zpříjemnilo už tak příjemnou cestu do školy. Jsem sice vůči Vánocům celkem indiferentní (zvlášť v téhle zemi), ale tohle je přece jen trochu podpásovka. Ovšem povinnost je povinnost. Naštěstí mám zrovna dnes unikátní možnost půl vyučování prospat u filmu na lavici.

…

Oběd v menze. Zatím se držím a v rámci půstu si opět nedávám maso (poprvé jsem si ho odepřela už ráno, když jsem si nedala své typické ranní masem plněné baozi). To aspoň tak pro formu. Po obědě si dám šlofíka. Musím se trochu prospat na odpoledně-večerně-noční akci, od které zatím moc nečekám. Chyba!

Celý příspěvek Terezy Švarcové si můžete přečíst na jejím blogu ZDE.