Je vždy zábavné otevřít si po dovolené noviny, zvlášť když si z důvodů zachování duševního zdraví naordinujete přísnou mediální karanténu. Autorce sloupku tak zaskočilo ranní kafe, když si nerozumně hned po návratu do reálného světa v Hospodářských novinách přečetla rozhovor s hudebníkem Janem Kalouskem, který má být jedním z lídrů ODS v komunálních volbách v Praze.
Prvním důvodem kuckání je údiv nad bezradností, kterou musejí pražští občanští demokraté zažívat, když sáhnou po zdánlivě ideálním mixu - známé tváři, ovšem nespojené s partajní politikou a skandály. Jenže tato kombinace sama o sobě, bez dalšího kreditu, jasných a všeobecně známých politických názorů nebo předchozího angažmá, nestačí. Ani naganský zlatý chlapec Jiří Šlégr nevybruslil v květnových volbách na hokejovém severu Čech ČSSD drtivé vítězství – hlasy jim odsál Miloš Zeman či Jana Bobošíková. Fotbalového trenéra Františka Straku lidovci před lety raději sami stáhli z kandidátky, když vyšlo najevo, že nejenže netuší nic o stranickém programu, ale má názory, které jsou s ním v přímém rozporu. S několika výjimkami (v Senátu Tomáš Töpfer, ve sněmovně a vládě Radek John) herci či atleti pravidelně propadají. A nejlépe se to měří v senátních volbách – před čtyřmi lety dalo kupříkladu moderátorce Mirce Čejkové, která má na poličce jednu cenu za popularitu u diváků vedle druhé, hlas celkem 617 občanů.
Soudě podle výkonu, který Kalousek předvedl redaktorům HN (a pak i v dalších médiích), mezi vzácné výjimky skutečně nepatří. Dovíme se sice, že chvályhodně zatoužil ve čtyřiceti po lepším vzdělání a vystudoval mezinárodní vztahy a diplomacii. (Hnidopichovi neunikne poznámka, že si školu zvolit, protože „byla blízko“. Tyto výhody ocení všichni, kdo se kdy stěhovali za dobrou a prestižní školou stovky kilometrů…) Podstatnější ovšem je, že výsledky studií nikde v rozhovoru nevysledujeme. Kalouskovy politické názory jsou podle jeho slov odraženy v písni Chodím ulicí, kupříkladu „velice konkrétní verš Na pomník se teď vyčůrám“, jinak si ale na to, že by někdy veřejně formuloval svoje názory obecně na politiku či na rozvoj metropole, „nevzpomíná“. „Ale myslím, že to není důležité,“ korunuje celou pasáž Kalousek.
Jasně, nulové či zcela neznámé politické názory nemusejí být v politice překážkou, příkladů už jsme viděli dost. Nakonec těžká váha, kterou nasazuje TOP09, Zdeněk Tůma také v uplynulých letech právě nechrlil politologické texty. Jenže u něj to bylo dáno povahou jeho dosavadního angažmá, kdy stál v čele politicky nezávislé ČNB. A v Tůmův prospěch navíc mluví vzdělání, zkušenost s řízením klíčové instituce, schopnost vyjednávat kompromisy (v radě ČNB s ním seděli lidé často výrazně odlišných názorů), bezchybná pověst a všeobecný respekt, který ex-guvernér požívá.
Při vší úctě, Jan Kalousek ničím takovým nedisponuje.
Hudebník navíc selhává i v otázce pro budoucnost ODS zcela klíčové – a to postoji ke korupci a skandálům, jimiž jsou pražští občanští demokraté hustě opředeni. „Já ale nejsem od toho, abych hodnotil, co se stalo v minulosti, nebo abych hodnotil, co kdy kdo udělal špatně,“ tvrdí hudebník. Jestli totiž ODS v Praze historicky poprvé a historicky dramaticky ztratila, tak to bylo kvůli aroganci vůči občanům, s níž její politici magistrátu vládli, a skandálům typu Opencard. A to nejsou žádná zlá slovíčka nepřejícných novinářů, takto si prohru analyzuje řada občanských demokratů.
Jedinou možnou cestou pro ODS je jasně se od této éry distancovat. S lidmi jako je Jan Kalousek se propad ODS do bezvýznamnosti zdá nevyhnutelný.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
