Jak se máte? Miss Cool Cat

„Jako by se všichni zbláznili. Nikdo neví, co bude na podzim – snažíme se všechno nacpat do měsíců, kdy jsou opatření uvolněná. Jsem ráda, že pracuju, ale je to trochu crazy,” říká Terézia Bělčáková vystupující jako Miss Cool Cat – performerka, divadelní choreografka a spolupořadatelka Prague Burlesque festivalu.

Nebyla jsem sama sebou: Baví mě spolupracovat se současnými umělci – několik tetování mám od Casablanky, svůj styl jsem našla vlastně ve spolupráci se Zuzanou Kubíčkovou, která vytváří značnou část mých kostýmů. Dřív jsem se snažila být víc uhlazená, klasická, jenže jsem nebyla sama sebou. Psala jsem kdysi fashion blog, to už je ale víc než deset let zpátky. Pořád se sice motám kolem módy a umění, už se ale nesnažím zalíbit nebo přizpůsobovat. Začala jsem si víc věřit, dělám to, co mě baví, a mám svůj vlastní názor.

Snad se to daří: Někdy jsem možná až moc otevřená a řeknu o sobě věci, které bych třeba neměla – i to je ale důvod, že ke mně pak lidé chodí s větší důvěrou. Vidím to na ženách, které navštěvují moje  workshopy tance: snažím se jim předat odvahu, odbourat pocit studu. Snad se to daří. Snad to dokazuju i tím, že ukazuju, že jsem docela pankáč – chodím hikovat, spím pod širákem, potom jsem na podiu totální glam diva. Dělám si věci po svém

Nemusím být všude: Ráda se setkávám s lidmi a poslouchám jejich příběhy, občas už je toho ale moc. Dolehlo to na mě před pandemií. Občas za mnou někdo přišel po show, která je náročná – dělám tam akrobacii, potápím se ve vodě, a když skončí, chci se sbalit, odlíčit a chvíli si jen tak odpočinout. Často za mnou ale někdo hned přišel do šatny a začal vyprávět o svém životě – obecně jsem za to opravdu ráda, ale někdy mě to dost vysávalo. Někdy jsem proležela celý další den v posteli, jindy to ale nešlo a jela jsem na další a další show. Prošla jsem si syndromem vyhoření. Pořád jsem si ale říkala, že jsem si to sama zvolila. Nečekala jsem, že se to stane. Dělala jsem věci naplno, najednou jsem se proslavila, lidi se o mě začali zajímat. Teď se snažím nad tím víc přemýšlet, víc si vybírat – nemusím být všude.

Show must go on: Jsem extrémní stresařka – určitě největší z našeho souboru. Mám neustálé strachy: z toho, jak dlouho tuto práci budu moct dělat, jak s tím zacvičí další vlna pandemie a podobně. Snažím se s tím ale pracovat. Povolání show girl je někdy zajímavý v tom, že mně se staly za poslední dva roky ne moc hezký věci – nikoho to nezajímá. Říkáme vždycky, že show must go on. Není tam čas a prostor se v tom rochnit, prostě se musí jít dál.

Nahota je přirozená: Sbírám zajímavé erotické knížky, zajímají mě třeba dějiny striptýzu – kvůli stage designu, pózám i kostýmům. Nahota vůbec nemusí být spojená se sexualitou. Nemusí být vulgární, je přirozená. A pro mě vždycky byla – pobíhala jsem v dětství nahá pořád. Až společnost člověku vnutí, že je tělo něco, co se má schovávat.