Cannes: Rakeťák Elton John a pět neviditelných filmů, které stojí za to

Nepopiratelným faktem showbyznysu je, že Eltona Johna nelze přehlédnout. Platilo to i na festivalu v Cannes, kde zpěvák s tradičními červenými obroučkami ve tvaru srdce doprovodil ve čtvrtek premiéru životopisného snímku o své osobě Rocketman. Jak informovala festivalová mutace časopisu Screen, zpěvák si do Cannes odskočil ze své vily v nedalekém Nice a oblékl smoking s názvem filmu – a Eltonova hitu z roku 1972 – vyšitým z flitrů.

Rocketman sleduje britského zpěváka v začátcích jeho kariéry, jež zahrnovaly hity i závislost na drogách a problémy s vlastní sexualitou. John se po premiéře odebral zahrát na piano na after party. V Cannes jsou i filmové události, které jsou podstatně méně viditelné a obejdou se bez flitrů – ale rozhodně by neměly ujít divácké pozornosti:

Liberté (Albert Serra, 2019): Legendární figury světových dějin se pod rukama španělského režiséra Alberta Serry proměňují v obyčejné smrtelníky obtěžkané běžnou realitou. Historické události velkého významu se mění v absurdní anekdoty zpracované Serrovým ponorným stylem. Liberté je zasazený do roku 1774, krátce před francouzskou revoluci „někde mezi Postupimí a Berlínem“. Hrdiny je skupinka francouzských aristokratů-libertariánů, která utekla z puritánského dvora Ludvíka XVI. Jejich cílem je importovat hledání tělesných potěšení bez hranic do upjatého Pruska. Snímek je adaptací Serrovy divadelní hry, která měla premiéru v berlínském Volksbühne.

Maradona (Asif Kapadia, 2018): Pět set hodin dosud neviděných dokumentárních záběrů ze života legendárního fotbalisty poskládal do portrétu fotbalového génia režisér Asif Kapadia. Domácí videa vznikala mezi léty 1981 a 1987, v době, kdy Maradona odchází z Buenos Aires do Barcelony a následně do stagnující Neapole, kterou dovedl ke dvěma titulům italské série A. Snímek staví i na rozsáhlých rozhovorech s fotbalistou, který se potýká se zdravotními problémy, jež jdou na vrub jeho zálibě v drogách a alkoholu. Maradona je Kapadiův třetí životopisný dokument po portrétu brazilského závodníka F1 Ayrtona Senny a britské zpěvačky Amy Winehouse.

Family Romance, LLC. (Werner Herzog, 2019): „Uklizen“ do kolonky zvláštní uvedení je v Cannes nejnovější snímek německého solitéra Wernera Herzoga. Poté, co sedmasedmdesátiletý rodák z Barovska dozpovídal bývalého generálního tajemníka SSSR Michaila Gorbačova pro svůj netradiční, vzpurný životopis Setkání s Gorbačovem, vypravil se do Japonska, kde zdánlivě guerillovým stylem natočil příběh, který oficiální synopse popisuje následovně: „Romance je byznys. Rodina, přátelé, followeři. Všichni jsou k pronajmutí. Muž je najat, aby představoval ztraceného otce dvanáctileté dívky.“ Pro Herzoga je typické stírání hranice mezi fikcí a realitou a často temná vize lidské existence. „Chce zachytit fascinaci která vyzařuje z fikčních nebo fantastických prvků v samém srdci každodenních událostí,“ napsal o Herzogovi německý filmový historik Thomas Elsaesser. Většinou se mu to daří jako nikomu jinému.

Toni (Jean Renoir, 1934): Bezchybná pravidla hry Jeana Renoira, jednoho ze tří synů slavného malíře Augusta Renoira, jsou naprostým základem pro každého, kdo tvrdí, že miluje kinematografii. Filmu z roku 1939 předchází v Renoirově filmografii několik výrazných snímků. Mezi snímky Boudou z vody vytažený a Zločin pana Langa je vtěsnané méně známé drama Toni. Příběh italského gastarbeitera, dělníka v lomu, který přichází na jih Francie a zaplete se ženou, jež plánuje zabít svého muže, vychází ze skutečné historky, kterou Renoirovi vyprávěl jeho přítel, policejní inspektor. „Při Toni jsem se snažil nebýt dramatický… Snažil jsem se vytvořit dojem, že mám v jedné kapse kameru a mikrofony a nahrávám vše, co mi přijde do cesty, bez ohledu na jakoukoliv hierarchii. Přesto jsem si vytyčil rámec. Toni není dokumentární film. Je to drobná zpráva, příběh lásky,“ napsal Renoir ve svých pamětech. Snímek je uveden v sekci Cannes Classics, která promítá zrestaurovaný a digitalizovaný zlatý fond světového filmu. V sekci bude letos mimo jiné uveden i s věkem stále svěžejší snímek Miloše Formana Lásky jedné plavovlásky.

Jeanne (Bruno Dumont, 2019): Před dvěma lety francouzský režisér spojil metal a legendu o Johance z Arku do neortodoxního historického muzikálu. Teď se k slavné bojovnici francouzské historie vrací ve zdánlivě klasičtějším střihu. Tématem Dumontových filmů a seriálů jsou často mystéria lidské existence a je tak pochopitelné, že jej Johanka z Arku přitahuje k opětovným pohledům a interpretacím. Dumontův film se na první pohled tváří jako standardní historický životopis. Ale u režiséra, který se poslední dobou pustil do vytváření vlastního pozoruhodného univerza vychýlených, ale zároveň zvláštně milých postav sérií o venkovském chlapci Quin Quinovi, je třeba být připraven na vše.

Další texty z Cannes:

Mrtví nezemřou, kultovní autor měl občas namále

Harvey Weinstein může být jen špičkou ledovce