Ustáli jsme to. Nic jiného nám ani nezbývá. Zpráva z města, které přijalo nejvíc ukrajinských uprchlíků

Po hlavní třídě Mariánských Lázní, lemované léčivými prameny a honosnými měšťanskými domy, korzují v půlce dubna skupinky převážně starších lidí. Je teplý jarní den, voní kvetoucí stromy a z kaváren i parků se ozývá pestrá směsice jazyků – vedle češtiny hlavně němčina, ruština a ukrajinština. Není na tom nic zvláštního, západočeské lázeňské město odjakživa přitahovalo zahraniční klientelu, zdejší kyselku upíjeli i britský král Eduard VII. či skladatel Fryderyk Chopin.

Když člověk opustí historické centrum, němčina či nizozemština se vytratí, ale ukrajinštinu slyší pořád. Důvod je jednoduchý: žádné jiné české město v poměru k počtu svých obyvatel nepřijalo po ruské invazi tolik uprchlíků z napadené země jako Mariánské Lázně. Ve dvanáctitisícovém městě na jaře roku 2022 prakticky ze dne na den přibylo přes dva tisíce lidí, Ukrajinci dnes tvoří zhruba 15 procent populace. Jak se nevelké město ležící v nejchudším českém kraji s tak velkou sociální změnou vypořádalo?

Kouzlo horké polévky

Otázka, proč tolik lidí přišlo z Ukrajiny zrovna do ospalého lázeňského městečka v Sudetech, má prostou odpověď: stát se na jaře 2022 při rozdělování statisíců uprchlíků do značné míry řídil volnými ubytovacími kapacitami jednotlivých krajů. Mariánské Lázně měly po vynucené covidové pauze prázdné hotely a jejich majitelům se hodilo získat za dočasné ubytování běženců finanční příspěvky od státu. Někteří lidé utíkající před válkou navíc lázně znali z rekreačních pobytů a početnou skupinu přilákala také nabídka místního magnáta Leona Tsoukernika, který prchajícím lidem slíbil ubytování i práci.