Kdo platí dovolenou a dodává klid panu Vidlákovi, předsedovi strany Stačilo!   

Muž v klobouku zvaný Vidlák se naplno začal zjevovat české veřejnosti přibližně před dvěma lety. Do té doby, než poprvé vystoupil na tribunu protivládních demonstrací, znali Daniela Sterzika víc jen čtenáři jeho každodenního blogu Vidlákovy kydy a sousedé v jihomoravské Miroslavi. Dnes už o politickém buřiči dávno víme to podstatné: chce vyvést zemi z Evropské unie i NATO a má pochopení pro ruského prezidenta Vladimira Putina.

Sousedé i široká rodina si zvykají na to, že se z řadového šedého domu na okraji malého města stalo oficiální sídlo politické strany Stačilo!, kterou Sterzik letos založil a vede, že se u něj sjíždějí špičky českých antisystémových uskupení včetně komunistů a že se na svého spoluobčana Sterzika po říjnových volbách nejspíš budou dívat v televizních přenosech ze sněmovny. Strana Stačilo! má v posledních průzkumech 7,4 procenta a mohla by se podílet na vládě. Co lidem nejen ze Sterzikova okolí dál vrtá hlavou, je prudkost jeho politické kariéry a mlha obestírající počátky jeho vzestupu a finanční nezávislosti.

Drzé čelo

Daniel Sterzik se přistěhoval ze Sokolovska do Miroslavi v roce 2011. Pocházela odtud jeho manželka Jana, s níž se na Sokolovsku seznámil – odjela tam po teologických studiích na roční bohosloveckou praxi do evangelického sboru v Ostrově, po níž měla složit zkoušky a vrátit se zpět do Miroslavi. Miroslavský evangelický sbor s ní počítal jako s budoucí jáhenkou. Nakonec se do Miroslavi vracela s manželem Danielem a s prvními dvěma z jejich budoucích pěti dětí, přijeli „dochovat“ dědečka, který za to na vnučku přepsal dům. 

Respekt v Miroslavi mluvil se sousedy a známými Sterzikových, s lidmi z evangelické komunity i s širším příbuzenstvem, téměř všichni si přáli zachovat anonymitu – z úcty k manželce Daniela Sterzika, která se tu těší velké oblibě. Do služby v evangelickém sboru nikdy nenastoupila, stejně jako do žádného jiného placeného zaměstnání, veškerý čas jí spolkne zajišťování provozu jejich velké domácnosti. Na důkaz její mírné nekonfliktní povahy a ochoty poskytovat rodině plný servis lidé líčí, jak při vypravování na cestu sedí pan Sterzik za volantem a čeká, až jeho žena nanosí do vozu na několik otoček všechna zavazadla. 

Do pozornosti sousedů se Sterzik dostal od počátku ruské války na Ukrajině. Na rozdíl od jiných aktivistů protisystémové a konspirační scény nezačal nabírat na síle během covidu, do sedla ho vynesla až Putinova plošná agrese. Teprve po jejím začátku v únoru 2022 se po Miroslavi rozkřiklo, že Sterzik asi dva měsíce předtím na svém blogu publikoval devótní otevřený dopis určený „váženému panu prezidentovi Ruské federace“ a sháněl pod něj podpisy. „Den ode dne jsme přesvědčenější, že napětí zvyšuje ukrajinský režim..., přesvědčovaný státy NATO, aby své problémy řešil válkou,“ psalo se v něm ve chvíli, kdy Putin shromažďoval své vojáky u ukrajinské hranice.

Pisatel v dopise velebí mírumilovné záměry Ruska a odsuzuje konfrontační proukrajinskou politiku české vlády a protiruské nálady v Česku. „Naši politici nehovoří jménem všeho lidu. Vláda ČR nemá náš souhlas a nekoná naším jménem,“ komentoval Sterzik v dopise postoj Fialovy vlády k vyhrocené situaci na rusko-ukrajinské hranici. 

„Poté, co Rusko na Ukrajinu zaútočilo, jsem se ho zeptal, jestli už mu Putin odepsal,“ vzpomíná kurátor evangelického sboru v Miroslavi Libor Drastík. „Bylo vidět, že ho zarazilo, že o tom dopise vím, rychle odešel a večer mi napsal e-mail, že v případě Ruska špatně odhadl situaci, že končí s politickými aktivitami i s blogem. A další den tam měl opravdu oznámení, že blog uzavírá, ten dopis Putinovi smazal.“ 

Šok z ruského útoku však autorovi Vidlákových kydů dlouho nevydržel a kurátor Drastík časem zjistil, že blog pokračuje. „Sledoval jsem, jak podvrtává a uráží Ukrajince, lže o válce. A vadilo mi čím dál víc, že s tím drzým čelem chodí do kostela mezi slušné lidi, pro které je důležité mluvit pravdu a jsou solidární s lidmi prchajícími před válkou.“ Jednoho dne už to „ticho kolem Sterzika“, jak říká, pan Drastík nevydržel a při ohláškách přivítal v kostele „všechny přítomné včetně proruských kolaborantů a placených lhářů“. Daniel Sterzik se zvedl, odešel a napsal faráři esemesku, že ve sboru končí. Od té doby už chodí do kostela jen jeho žena. 

Místním se časem při přemýšlení o Sterzikovi začalo vybavovat, co o něm či od něj zaslechli před válkou – že zvažoval přijmout práci v Rusku nebo že se jakýsi tajemný miliardář chystal koupit na jižní Moravě firmu, aby ji mohl Sterzik vést. Všimli si také, že počátkem roku 2024 „Vidlák“ odešel z místa investičního technika v miroslavském zemědělském podniku Navos, protože, jak říkal, jeho osmičlennou domácnost (Sterzikovi přijali k pěti dětem i schovanku – středoškolačku ze sousedské rodiny, která se ocitla v problémech) už bez problémů uživí příspěvky čtenářů jeho blogu.

V miroslavské paměti zůstaly i Sterzikovy zmínky, že na pozvání nezištných přátel jezdí jeho rodina trávit dovolené do Maďarska nebo do Karibiku. A pár lidí si vzpomnělo také na jednu návštěvu „někdy mezi covidem a válkou“ u Sterziků na dvorku. „Z auta s řidičem vystoupil nějaký chlap s pugétem, mluvil slovensky. Přijel k Danovi na zabijačku,“ říká jeden z účastníků tehdejší akce. „Dan o něm pak říkal, že to je významný miliardář, ale já už se naučil, že půlka z těch věcí kolem Dana může být báchorka, on je trochu pohádkář.“ Nicméně podezření, že Sterzikovou proruskou aktivitu tlačí tajně někdo neznámý a že slova evangelického kurátora Drastíka o „placeném proruském kolaborantovi“ mohou být přesná, v Miroslavi mezi lidmi žije. 

Ujmout se dítěte

Část z možných báchorek kolem Sterzika se podaří objasnit návštěvou u majitele zemědělské firmy MOZA Pavla Pavlíčka ve Šlapanicích u Brna. MOZA obchodovala s miroslavským Navosem, dodávala dopravníky a zařízení na obilí. Pavlíček se Sterzikem se roky kamarádili, Sterzik byl hostem na Pavlíčkově svatbě. „Koketoval jsem s myšlenkou prodat v MOZA podíl a Dan Sterzik přišel v lednu 2022 s tím, že má investora, který by to ode mě pro Dana koupil, že by to pak Dan vedl. Tím investorem byl slovenský podnikatel Ján Sabol,“ vzpomíná Pavel Pavlíček. A najde i e-maily se Sterzikem, které si kolem obchodu vyměňovali.

„Bylo to míněno naprosto vážně, u mě ve firmě ve Šlapanicích na jednání byla i Sabolova podřízená, pověřená investicemi,“ popisuje. Nachází a ukazuje i e-mail, v němž se s pracovnicí ze Sabolova konsorcia AZC domlouvá na dalším jednání po návratu Sabola ze zahraničí. Z obchodu nakonec sešlo, když začala plnohodnotná válka na Ukrajině, prý i kvůli rozkolísanému podnikatelskému prostředí kvůli nejasným cenám energií. Z tehdejší korespondence Sterzika s Pavlíčkem vysvítá, že až tehdy se Pavlíček dozvěděl o blogerském spisování svého kamaráda, a když si pak na Vidlákových kydech přečetl pár příspěvků, byl z nich nepříjemně překvapen.

E-maily Pavlíčka jsou plné zklamání nad Sterzikovými proruskými postoji a pochyb, zda Sabol podnikající i v Rusku nechce Sterzika nákupem firmy „podpořit v rozvracení naší země“. Sterzik mu odpovídá, že si Sabol jen všiml jeho blogu a z dobrosrdečnosti mu zaplatil testy na covid pro rodinu před cestou na dovolenou, od té doby se znají.

„Dřív nebyl tak politický. Bavili jsme se maximálně o tom, jak světová politika ovlivňuje trhy. Kvůli jeho postojům k válce na Ukrajině a k Putinovi jsme se nakonec přestali kamarádit,“ říká Pavlíček. Vzpomíná i na to, jak mu Sterzik vyprávěl, že by mohl pracovat v Rusku, protože tam Sabol kupuje tisíce hektarů půdy, ale že tu nabídku nevezme kvůli rodině. 

V e-mailech kolem odkupu společnosti Sterzik psal, že Sabol chce firmu MOZA koupit víceméně pro něj, že by ji Sterzik vedl. „Kupuje ji, protože mi věří, protože jsem mu řekl, že oboru rozumím a že mu jeho peníze neprobendím,“ píše Sterzik. „A není lepší, když se tvého dítěte ujme někdo, kdo s Tebou deset let spolupracoval?“ 

Pavel Pavlíček je přesvědčen, že Ján Sabol a jeho peníze stojí za extremistickým vzepětím jeho bývalého kamaráda. Potvrzuje i to, že Sabol pozval Sterzika s celou rodinou do Karibiku. „Zavázal si ho. Myslím, že se stal zrodem jeho politické angažovanosti,“ uzavírá podnikatel. 

Hovory u prasátka

Zeptat se na to přímo Jána Sabola se ukáže jako těžko uskutečnitelné. Ani slovenští novináři k němu nemají přístup, Sabol o média nestojí. Někdejší právník, dnes podnikatel s majetkem v hodnotě 160 milionů eur, podniká v biopalivech, energetice, zemědělství, potravinářství a strojírenství. V Česku vlastní nymburskou firmu na výrobu železničních vagonů Nymwag, spolu s Agrofertem Andreje Babiše spoluvlastní společnost na výrobu bioetanolu Ethanol Energy ve Vrdech. Podniká v Indii, Brazílii, Kolumbii, Uzbekistánu nebo Gruzii. Jeho podnikatelským partnerem je slovenský Maďar Oszkár Világi, generální ředitel největší slovenské rafinerie Slovnaft a zároveň druhý muž maďarského ropného koncernu MOL s dobrými vztahy s maďarským premiérem Viktorem Orbánem. 

Na Slovensku má Sabol blízko k bývalému předsedovi strany Sloboda a Solidarita Richardu Sulíkovi, jsou kamarádi a oslovení slovenští politici se v rozhovorech vedených mimo mikrofon domnívají, že za občasnými Sulíkovými názory podobnými ruské propagandě stával právě on. 

Richard Sulík si o Jánu Sabolovi ani o jeho názorech na Rusko povídat nechce. Je sice ochoten předat uzavřenému miliardáři žádost Respektu o rozhovor na téma přátelství a ideové blízkosti s jihomoravským blogerem, dopředu však tipuje, že Sabol neodpoví – a má pravdu. Andrej Babiš o Sabolovi, jak říká, nic neví. „My s ním něco vlastníme? Tak asi jsem ho jednou viděl, ale proč by podporoval Sterzika, to nevím. O mně Sterzik nemluví dobře. Na Slovensku je Sabol náš konkurent, ne?“ odpovídá na odchodu z brněnského mítinku. 

Před kulturním domem v Sokolově, kam si přijel Respekt za Sterzikem na jeho mítink domluvit rozhovor, vychází najevo, že Sterzikovi se Ján Sabol ozval. „Vím, že víte o Sabolovi. Volal mi a mluvit s vámi nechce,“ říká Sterzik. On sám s rozhovorem jako vždycky souhlasí a domlouváme si termín setkání v Miroslavi.

V jeho domě došlo od našeho posledního setkání k důležité změně: prasata, na jejichž zabijačku se ke Sterzikovým sjížděli nejrůznější hosté, ze zahrady zmizela, protože na jejich chov „Vidlák“ kvůli politice přestal mít čas. Vystřídala je voliéra s krkavčí samicí, která se jmenuje Kazimír. 

V pracovně se bavíme o Sterzikově finančním zázemí: v Navosu přestal pracovat loni v březnu a šel rovnou na pracovní úřad, kde byl v registru půl roku, než se od září stal na šest měsíců a na poloviční úvazek asistentem europoslance Ondřeje Dostála. A od letošního února je už zase bez pracovního příjmu. 

Loni Sterzik říkal, že ho živí čtenáři blogu svými příspěvky. V nedávném článku v Deníku N ale vysvětlil, že na příspěvky od čtenářů nesahá, protože ty jdou do jím založeného Institutu českého venkova, kde je šetří na koupi svého snu – historické sýpky v Oleksovicích, kterou chce přebudovat na komunitní Centrum venkova. Do institutu jdou i peníze za prodej knih sestavovaných pravidelně z příspěvků na Vidlákových kydech.

Z čeho tedy žije – zprostředkovává mu peníze Ján Sabol? „To vůbec ne,“ říká Sterzik. „Mám peníze z mojí první knihy, kterou jsem začal prodávat už koncem roku 2022, než jsem založil institut. Pak už šly příjmy z knih do institutu,“ říká. „Měl jsem z ní od čtenářů asi milion korun, zájem byl velký, a z toho pořád čerpám. Jsme nízkonákladová rodina, stačí nám to. A dál se uvidí.“

Před domem mu ale od loňského listopadu stojí nová devítimístná toyota za tři čtvrtě milionu a hned vedle i nová malá osobní Toyota Aygo (necelých 400 tisíc korun), to platil z čeho? „Ta malá už je kupovaná na institut. Z osobních peněz jsem kupoval tu devítimístnou, stála sedm set tisíc,“ říká. Milion minus tato částka je tedy to, z čeho přes rok živí sebe, manželku, pět dětí, schovanku, krkavce a dva psy – a stále mu zbývá? „Měl jsem našetřeno něco už z Navosu, to jsem přidal. A chvíli jsem byl asistent v Bruselu, to jsem taky neutratil. My žijeme skromně,“ říká Sterzik.

Sterzik vzpomíná, že s Jánem Sabolem ho dal dohromady sociolog Petr Hampl, ředitel Jungmannovy národní akademie a autor myšlenky, že v Rusku je demokracie, zatímco u nás žijeme v područí bruselského panstva. „Hampl mě kdysi oslovil jako blogera Vidláka, byl u mě na zabijačce a pozval mě jako vystupujícího na svoji přednášku. Řekl mi, že můj blog čte miliardář Sabol, kterého zná a jezdí k němu na přednášky. Tak jsem ho pozval na zabijačku taky a on časem přijel,“ říká Sterzik. 

Z hovoru vyplyne, že ve světonázoru a geopolitice si Sterzik se Sabolem sedli: oba například obdivují Orbána, ale za proruské se prý ani jeden nepovažují, považují se zkrátka za národovce. „Rozumíme si, jako si rozumějí i ostatní lidé, kteří k němu jezdí do Orechové Potôně na přednášky, které tam organizuje. Má tam takové pěkné vesnické centrum. Lidé řekněme intelektuálně zdatnější se tam scházejí a někdo má přednášku. Lidé z různých profesí si povídají o všem možném i o politice a geopolitice, u toho se celý den peče prasátko. On má tu výhodu, že má na síťování takový prostor,“ říká Sterzik. Kdo tam jezdí, prozradit nechce – ale prý tam potkává například slovenské „alternativní novináře“. „Sabol podporuje alternativní média,“ říká.

Jeho však, jak říká, nikoli: když ho s celou rodinou pozval v roce 2023 na tři týdny do svého osobního rezortu na Kostarice, bylo to prý z čistého přátelství. Zaplatil jemu, manželce, pěti dětem, schovance a jejímu partnerovi letenky, zařídil cessny, které je přepravily z hlavního letiště až na místo pobytu, dal jim k dispozici kuchaře, který jim vařil. „Říkal mi, Danko, dal ses na politiku, to tě semele. A pozval nás tam na dovolenou. On tam přitom nebyl, jen my a ještě dvě rodiny, které jsem vzal s sebou. Ti si ale museli platit letenky.” 

Když jsem se Sterzikem mluvila před rokem a půl, říkal, že mu v jeho začátcích při vzestupu z miroslavské zahrady k všeobecné známosti pomohl „jeden velmi významný člověk“, tehdy však nechtěl prozradit jeho jméno. Tak teď už je to venku, ne? A jak mu tedy Ján Sabol vlastně pomohl? „Mohl jsem si s ním být malinko jistý v tom, že kdyby cokoli, co dělám a co píšu, dopadlo blbě, tak se o mě někdo jako postará,“ říká Sterzik. „V tom smyslu, že mě zaměstná, kdyby se na mě hrnuly hromy blesky. Ale takových lidí mám víc. A i proto jsem si troufl dělat, co dělám.“

Žádný vztah

Sídlo v Orechové Potôni kousek od Dunajské Stredy vypadá zvenku přes plot opravdu pěkně, kolem zrekonstruovaného domu Kukkonia Farm, který Sabolovo a Világiho zemědělské družstvo pronajímá na akce, se pasou ovce. Pana Sabola místní osobně neznají, jen vědí, že sem jezdí. Adresa Jána Sabola podle rejstříku firem se ukáže být hotelem Devín v Bratislavě, který vlastní.

Společník z firem pana Sabola Robert Spišák, který prý s novináři někdy mluví, je na dovolené, na SMS žádost, zda konsorcium AZC nemá nějakého tiskového mluvčího, se po pár dnech ozve „managing director“ bratislavské komunikační agentury Dynamic Relations 2000, vyslechne si dotazy a pak pošle vyjádření: „Pan Sabol zná pana Sterzika už z dob, kdy ještě nebyl politicky aktivní. Jde o osobní vztah, nemají společné aktivity,“ píše se v něm. Také že pan Sabol nemá vztah k žádné straně nebo hnutí v Česku. Odpověď na otázku, jakou „alternativu“ pan Sabol podporuje v Česku či na Slovensku, chybí.