Každý chce obranu, ale nikdo za svým domem nechce mít sklad munice

Evropským tématem přelomu září a října byly – a nepochybně stále jsou – drony. Začalo to narušením polského vzdušného prostoru dvěma desítkami ruských strojů na začátku září. Pár dní poté vnikl ruský dron do vzdušného prostoru Rumunska. A za pár dní následovaly incidenty v Německu, Dánsku, Norsku či Belgii. Přítomnost ruských a dalších, dosud neidentifikovaných dronů narušila nejen provoz letišť, ale především důvěru občanů evropského křídla NATO v to, že se dokáže proti této a budoucí hrozbě bránit. Do debaty navíc vstoupil nový prvek: Evropská unie už vyčlenila desítky miliard eur na modernizaci obrany a umožnila státům čerpat velké společné půjčky. A právě drony jsou dnes testem toho, jak – a zda vůbec – dokážou evropské země zmíněné peníze a energii využít.

Od Barentsova po Černé moře

Jen pár hodin poté, co Rusko v noci na 10. září vyslalo do polského vzdušného prostoru své drony, promluvila k občanům EU předsedkyně komise Ursula von der Leyen ve své každoroční zprávě o stavu bloku. Prohlásila, že čerstvý incident z Polska je dalším z řady důvodů, proč Unie musí postavit „zeď proti dronům“. Tedy ne fyzickou zeď, ale síť detekčních a zachycovacích systémů.

Představa, že evropské státy společným úsilím „vystaví“ neproniknutelnou bariéru po celé délce hranic s Ruskem a Běloruskem, je ale podle mnoha kritiků nesplnitelná. „Ujasněme si to – pro ochranu Evropy nemůže existovat dokonalá zeď. Mluvíme tu o hranici dlouhé 3000 kilometrů. Myslíte si, že to je proveditelné? Odpověď zní: ne,“ řekl minulý týden na summitu v Dánsku francouzský prezident Emmanuel Macron, který zároveň zdůraznil, že ochrana proti dronům je prioritou.