Ochráním vás - za každou cenu

Většina racionálně uvažujících voličů už letos nejspíš přišla na to, že stranické programy nelze brát úplně vážně. Stát je momentálně udržován v chodu jen díky enormnímu zadlužování, což tvorbu programů komplikuje. Na sliby, které vyhrávají volby, jsou potřeba peníze - a těch je nyní ve státní pokladně nedostatek. Letos dluh roste tempem 1,2 miliardy korun za den a příští rok to bude podobné.

V nápadech, jak tento zásadní problém napravit, se strany ze strachu o voličské hlasy nepředhánějí, naopak vykreslují bezproblémovou budoucnost. A hnutí ANO ve svém čerstvě zveřejněném programu v tomto patologickému trendu pokračuje. Andrej Babiš souběžně slibuje snižování státního dluhu, nízké daně a vysoké důchody – tedy kvadraturu kruhu, kterou nepůjde splnit.

Za zmínku stojí dva konkrétní body. Za prvé odpískání závazku, že letošní snížení daní bude jen dočasné. Při rušení superhrubé mzdy Andrej Babiš a Alena Schillerová tvrdili, že po dvou letech se daně vrátí na původní úroveň a jejich snížení bylo jen nouzovým opatřením na dva roky v zájmu nakopnutí ekonomiky po pandemii. Dočasnost slibovali jak v parlamentu, tak na Hradě, když pro daňové změny domlouvali podporu prezidenta.

Do zákona však dvouletou lhůtu dát nechtěli - s chatrným odůvodněním, že časové omezení je těžké legislativně ošetřit a že dva roky jsou dohodnuté jako politický slib Andreje Babiše. Nyní, po zveřejnění programu, už známe celý obrázek. S vracením daní na původní úroveň se nejspíš nikdy vážně nepočítalo. Program nic takového nezmiňuje, volební závazek naopak nově zní „daně zvyšovat nechceme“.

Druhým bodem je nový slib ANO ohledně průměrného důchodu 20 tisíc korun v roce 2025. To by znamenalo zvedat starobní penze každý rok o sedm procent, tedy rychleji, než stanoví zákon – a hlavně rychleji, než v Česku rostou mzdy. A protože důchody se neplatí z ničeho jiného než z mezd, přilepšování seniorům by se dál muselo financovat tak jako nyní, tedy na dluh. To platí dvojnásob v situaci, kdy počet důchodců na jednoho pracujícího roste. Jak tento postup udržet do budoucna, o tom volební program momentálního favorita voleb nic věrohodného neříká.

V ekonomické kapitole Babiš chytře slibuje nikoli snížení dluhu v absolutní částce (ta za jeho vlády vzrostla skoro na dvojnásobek a nebylo to jen kvůli covidu), ale snížení „dluhu vůči HDP“. To je snazší úkol, umožňoval by zvedat dluh stejným tempem, jako poroste ekonomika. Jenže ani to nebude v kombinaci s nízkými daněmi a vyššími důchody možné.

Není to vlastně nic překvapivého. Z bodu jedna už víme, že „politické sliby“ Andreje Babiše nic neznamenají.