Když Babiš blokuje ve sněmovně mikrofon

Pokud jsou svobodné volby svátkem demokracie, čím jsou pro demokracii parlamentní obstrukce? A čím jsou několikadenní nonstop obstrukce, kterým opozice říká „udělat peklo,“ a odmítne se při nich podřídit odhlasovaným pravidlům? Odpověď bude zřejmě záležet na tom, s jakou částí politiky sympatizujeme. Jestli s tou, která nekonečnou sérii bezobsažných, v lepším případě uspávacích, v horším agresivních proslovů spustila, nebo s tou, která se stala jejím terčem.

Pokud principiálně aspoň trochu s oběma, protože obě jsou součástí zdejší demokracie, nebyl na události ve sněmovně příjemný pohled. Unavené tváře poslanců a propracovaná snaha blokovat instituci, jejíž průchodnost je pro fungování Česka klíčová, stěží pomohou kvalitní správě naší země. Přesto zatím není namístě propadat depresi. Po pátečním krátkém, ale poměrně šokujícím blokování mikrofonu poslanci ANO a SPD kvůli zkrácení času na projevy se sněmovna později dohodla na kompromisu a fungovala dál.

Je tu Ústavní soud

V parlamentní politice neexistují přesná pravidla, podle nichž bychom mohli určit, kdy jsou obstrukce „rozumné“ a kdy nikoli. Každé politické uskupení si hledá vlastní důvody a ty se nedají přesně změřit, zvážit a pak oznámkovat. Přesto určitá kritéria máme. Když opozice v čele s ODS blokovala v minulém volebním období sněmovnu s cílem zabránit dostavbě jaderné elektrárny Dukovany v režii ruské firmy Rosatom, šlo zjevně o nouzový akt obrany české bezpečnosti. To ukázaly události posledního roku.

Dnes sice ANO a SPD mluví o snaze zabránit „odrbání“ nebo „okrádání“ důchodců, ale v praxi se odehrává jen rutinní pokus vlády o menší navýšení důchodů než se za jiné, příznivější ekonomické situace plánovalo. Nemusí se nám to líbit, ale nic nebezpečného pro fungování Česka návrh vlády neobsahuje. Pokud se opozice bojí propadu některých penzistů do těžko řešitelné chudoby, má možnost tlačit na vládu, aby takové případy vyhledala a vymyslela pro ně lepší sociální pomoc.