Sympaťák s přerostlými vlasy a bílou košilí v hospodě zastrčené v koutě pražského Karlína kouká na krabičku, ze které leze účet. Když se o něj nikdo nehlásí, přihodí papír k ostatním na baru. „Chcete to vysvětlit?“ nabízí při pohledu na jednoho z hostů, který to vršení ruliček účtů už pár minut upřeně pozoruje. Ani nečeká na kývnutí a spustí. Evidentně vysvětluje rád.
„Nestálo mě to moc. Tablet dva a půl tisíce na bazoši, tiskárna čtyři, software máme rok zadarmo, pak budeme platit tři sta měsíčně.“ Sáhne do kapsy pro mobil a rozsvítí obrazovku. „Tímhle to můžu ovládat z vedlejší místnosti,“ říká skoro radostně.
Vzpomíná, že nějaký čas před spuštěním projížděli čtvrtí prodejci pokladen, tiskáren a softwaru. Nabízeli EET na klíč a nešetřili slevami. Pak se odmlčí. Tablet z bazoše už zase potřebuje poklepat víc. Oproti tomu tiskárna, co se vejde do náprsní kapsy u košile, vypadá jistěji a neslyšně vyplivuje jeden účet za druhým.
„A co když je někdo starší a při pomyšlení na bazoše a tablety a aplikace a nákup softwérů a propojené mobily propadá panice?“
„No pak má smůlu. Nebo si může zkusit koupit velkou pokladnu za dvacet tisíc."
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
