Babiš v zahraniční politice poškozuje bezpečnost Česka i zájmy byznysu

„Budeme dělat pragmatickou zahraniční politiku. Já navštívím Ázerbájdžán, Kazachstán, Uzbekistán. Pro naše firmy, aby tam dělaly byznys. Hodnotová politika víceméně nic nepřinesla a jenom poškodila naše firmy.“

Těmito slovy premiér Andrej Babiš vysvětlil o víkendu na akci obskurní televize XTV.cz, proč zatrhnul šéfovi Senátu Miloši Vystrčilovi letět s delegací podnikatelů a zástupců univerzit vládním strojem na konci května na Tchaj-wan. Babiš nedávno převedl z ministerstva obrany schvalování letadel na zahraniční cesty pod sebe, aby se mohl postavit proti Vystrčilovi, jak se o tom v kuloárech již delší dobu mluvilo. 

Předseda Senátu poprvé navštívil Tchaj-wan před šesti lety a jeho návštěva ostrova, jejž Čína považuje za svoji odštěpeneckou provincii, tehdy vzbudila pozornost, neboť svým hostitelům přivezl silný vzkaz. Parafrázoval slavný výrok Johna F. Kennedyho, jímž se americký prezident postavil na stranu západních Němců v rozděleném Berlíně, a v paralele k politice Pekingu prohlásil: „Jsem Tchajwanec.“

Peking Tchaj-wanu už roky vyhrožuje anexí, Vystrčilova cesta měla tedy silný hodnotový rozměr. Nikdo z vysoce postavených evropských ani světových představitelů tehdy ostrov příliš nenavštěvoval a šéf Senátu tak ostatním ukázal, že je to možné.

Po Vystrčilovi následovali další politici. To byl nejen silný signál pro Tchaj-wan, ale především pro Čínu, že ostrov má mnoho spojenců, kteří ho i přes zastrašování navštěvují a někteří by mu v případě krize byli ochotni přijít na pomoc. 

V tomto směru je Vystrčilova cesta důležitá i dnes – a nejde jen o Tchaj-wan. V chaotickém světě, kde Čína stupňuje rétorické výpady vůči ostrovu, Rusko napadlo Ukrajinu a USA hrozí svému aliančnímu spojenci Dánsku anexí Grónska, dává šéf Senátu jasně najevo, že výhrůžky násilím jsou pro nás nadále nepřijatelné.  

Babiš nemusí souznít s Vystrčilovým pohledem, ale když volá po pragmatismu, měl by si o Tchaj-wanu něco nastudovat. Díky cestám, jako jsou ty Vystrčilovy, mají Národní centrála proti organizovanému zločinu, Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost a rozvědka i kontrarozvědka například několik let nadstandardní spolupráci s tchajwanskými protějšky, jež jsou špičkami v zajišťování bezpečnosti. Může nám něco podobného poskytnout Ázerbájdžán, Kazachstán, Uzbekistán nebo Čína, když se od Tchaj-wanu odřízneme? Bude nám snad Peking hlásit, co tu dělají jeho špioni, kteří jsou ve střední Evropě mimořádně aktivní?

Není to jediná otázka, na kterou Babiš neodpověděl. Budoucnost světa stojí na čipech a v nich je Tchaj-wan rovněž na vrcholu. Některé tamní firmy do Česka přenesly své know-how i díky politické podpoře, tedy cestám českých politiků na ostrov. Řečí čísel, po první Vystrčilově cestě tchajwanská strana investovala do výzkumu, inovací a pokročilých technologií v tuzemsku 33 milionů dolarů, přičemž u nás tchajwanské firmy vytvořily přes 24 tisíc pracovních míst.

Z Číny do Česka sofistikované technologie neproudí, Peking je chce především okopírovat, proto některé naše velké firmy tamní trhy opouštějí. Ne kvůli cestám části českých politiků na Tchaj-wan, ale z obavy před cynickou průmyslovou špionáží. Zbývá proto zodpovědět, co přesně je oním pragmatismem v zahraniční politice, jehož se Babiš dovolává.  

Jak už Respekt popsal, premiér Babiš a rovněž šéf SPD Tomio Okamura se v létě chystají do Číny. Jezdí tam esa světové politiky a Andrej Babiš by jim chtěl být roven. Dost možná hlavně kvůli tomu, aby pak ve svých pravidelných youtubových hovorech s Karlem Havlíčkem mohl méně zasvěceným voličům chlubivě vyprávět, jaká je extratřída. Šéf Senátu mu v tom překáží, protože Peking by Babišovi nemusel kvůli Vystrčilově návštěvě Tchaj-wanu vládním letadlem dát termín návštěvy. A tak mu cestu pragmaticky zatrhnul.

Co to může přinést Babišovi, je jasné. Co přesně to přinese Česku, už tak zřetelné není. Větší bezpečnost ani lepší technologie to nebudou.