Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Komentáře

Babiš otočil, chce se dohodnout na unijním záchranném plánu

Možná šéf české vlády pochopil, že sám toho moc neuhraje

Andrej Babiš v Bruselu; ilustrační foto • Autor: REUTERS
Andrej Babiš v Bruselu; ilustrační foto • Autor: REUTERS

Český premiér napsal pro středeční MfDnes rozsáhlý text, ve kterém rozvedl svůj postoj k návrhu na záchranný plán EU, jak jej minulý týden představila Evropská komise. Tón článku je na hony vzdálen posledním dvěma “Čau lidi” hlášením, v nichž návrh strhal a názory ostatních lídrů označil za “kecy”. Tentokrát byl předseda hnutí ANO 2011 klidný a věcný, což je třeba ocenit. Stejně tak je třeba ocenit, že Andrej Babiš evropský plán na 750 miliard eur injekce už en bloc neodmítá. V textu píše, že je “rád”, že Komise s návrhem přišla, a je připravený o něm “jednat se všemi lídry, abychom ho mohli rychle schválit”. I to je dobrá zpráva, protože původní stopka českého premiéra nenabízela mnoho možností, jak dál.

Co způsobilo Babišovu otočku a do jaké míry je trvalá, o tom lze jen spekulovat. Je možné, že šéf české vlády pochopil, že sám toho moc neuhraje. V úterý proběhla videokonference lídrů Visegrádu s předsedou Evropské rady Charlesem Michelem, od kterého mohlo zaznít uklidnění, že Česko nepřijde na buben. Žádný společný visegrádský odboj, o který by se dalo opřít, se tentokrát v každém případě nekoná. Polsko a Slovensko plán přivítaly hned po zveřejnění a na úvodní “ne” Viktora Orbána se nedá spoléhat, protože Maďarsko má z navrženého fondu také výrazně těžit.

Je také možné, že středeční názor Andreje Babiše na stránkách MfDnes už nebude platit v neděli na stránkách Marka Zuckerberga. Premiérův článek zachází do odborných detailů a je patrné, že je určený spíš pro Brusel než voličskou základnu jeho hnutí. Prozatím to ale berme pak, že poslední slovo platí.

A zároveň platí, že premiér se v textu částečně opakuje - a opakuje i stejné argumentační fauly. Andrej Babiš píše: “Posledních šest let jsme krotili veřejné finance a dluhy jsme nedělali. Mohli jsme také investovat a rozhazovat, ale neudělali jsme to. Protože jsme byli odpovědní. A komise po nás teď chce, abychom se zaručili za půjčky zemím, které byly neodpovědné.”

Obecně řečeno má pravdu, že rozhazovat se nemá a podpora neodpovědných se špatně vysvětluje. Také je pravda, že Česko v posledních letech snižovalo svoje zadlužení vůči HDP. Účetní bilanci státu ale podstatně vylepšovaly miliardy dotací z EU. Jen za loňský rok jsme získali o 68 miliard korun víc, než jsme do rozpočtu Unie poslali - a pokud premiér operuje s tím, že něco není fér, bylo by fér také přiznat, že i v době ekonomické konjunktury a historicky nízké nezaměstnanosti jeho vlády vedly deficitní rozpočet - a nebýt transferů od Italů, Francouzů a dalších čistých plátců do evropské kasy, vypadal by obrázek o české odpovědnosti jinak.

Ve stejném duchu si Andrej Babiš stěžuje na nové kritérium pro rozdělení peněz, kterým je výše nezaměstnanosti a konkrétně nezaměstnanost mladých. Láteří, že nezaměstnanost byla v Itálii, Francii nebo ve Španělsku vysoká už před koronavirem - a proto je to “nefér” kritérium. Navrhovaný fond ale není medaile za nízkou nezaměstnanost. Je to balík, který má pomoci nejohroženějším zemím v bezprecedentní krizi, a vysoká míra nezaměstnanosti mezi rizikové faktory patří.

Z jeho stížnosti prosakuje, co prostupuje textem na několika místech a co je typické pro premiérovo vidění Evropy. Považuje ji za peněženku, kde velmi dobře rozumí toku peněz od nich k nám. Ale když má jít o obrácený směr, Andrej Babiš mluví, jako bychom peníze posílali neznámo kam a na co. Cíl navrhovaného transferu je přitom známý: podpořit soudržnost společně sdíleného prostoru pomocí jeho nejohroženějším částem. Pandemie dopadla na jednotlivé členské státy různě a mezi lídry Unie panuje shoda, že udržet vnitřní trh pohromadě bude možné jen společným sdílením nákladů na záchranu; řeší se pouze výše záchrany a poměr mezi granty a půjčkami. Peníze pro Itálii, Španělsko a další země jsou - jinými slovy - investicemi do nás samých, protože na vnitřní trh míří přes 80 procent všeho, co v Česku vznikne.

Výše českého odvodu odpovídá zhruba 1,5 procentu z částky 750 miliard eur, tedy přibližně dvanácti miliardám eur, v přepočtu 319 miliardám korun při současném kurzu splatným během třiceti let po roce 2028. Kolik bychom skutečně zaplatili, bude ovšem záležet na budoucím vývoji českého HDP. Je také možné, že bychom nemuseli platit nic, pokud by se země shodly na novém způsobu financování evropského rozpočtu. Komise navrhuje nové nepřímé daně, například z nadnárodních bankovních transakcí, ale o tom zatím nevznikla podstatnější debata. Řada zemí včetně Česka se v každém případě dlouhodobě staví proti přenášení daňové debaty za bruselský stůl.

Pokud by země využila maximum navržených grantů a vzala si maximum půjček, Česko by mohlo získat přes 19 miliard eur, tedy 505 miliard korun. I tady ale platí, že výše peněz, které sem přitečou, bude záviset na výkonu české ekonomiky, zájmu o půjčky, schopnosti předložit dobré národní rozvojové plány. Brusel navrhuje tři hlavní oblasti, do kterých se budou lít peníze: digitalizace, ekologická transformace evropských ekonomik a posílení odolnosti států před další pandemií, což jsou jinými slovy investice do zdravotnictví.

Co by se za ně mělo udělat v Česku? Zaplacení dostavby nového bloku Dukovan z evropských dotací není realistické a Andrej Babiš to ani nežádá. Tak co dál? Je cílem vlády udělat z České republiky přeborníka na zadržování vody v krajině? Přejdeme z montoven do nanotechnologických hal a laboratoří? Připojíme každé školou povinné dítě v Česku na wi-fi a pořídíme mu laptop? O tomhle se Babišův text nezmiňuje. Debata “na co” bude ale podstatnější než “kolik”, protože první předurčí druhé.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].