Je kolem čtvrt na osm. Budíme se zpocení. Odstěhovali jsme se totiž do Thajska, kde manžel získal práci. Svlékáme polštáře z povlaků a dáváme je vyvětrat na balkon. Po ranní hygieně chystám snídani, která bývá trochu jiná než v Čechách. Tady je totiž chleba s máslem, sýrem a šunkou mnohem větší vzácností. Před devátou odchází manžel do práce a já vyrážím na kurz thajštiny, kde venkovní teplotu atakující čtyřicítku vystřídá klimatizace nastavená na 23 stupňů. Choulím se do šátku a snažím se porozumět tomu, že thajština má jiný výraz pro tetu ze strany otce a matky a dále rozlišuje, zda je teta starší, nebo mladší než daný rodič. Vyučující je rodilá Thajka, a proto se neustále usmívá a prokládá výklad vtípky. Když ale sama sebe nazývá „khun kruu“, doslova „paní učitelka“, a hovoří o sobě ve 3. osobě, připomene nám to, že v Thajsku jazyk nemá jen úlohu dorozumívací, ale je i výrazem společenské hierarchie.
Po dvou hodinách učení mě čeká pravidelná dávka povinností ženy v domácnosti, což je mé nynější postavení. Thajská pracovní politika není příliš nakloněná zaměstnávání cizinců, proto jsem se zařadila do skupiny mnoha žen, které tu tráví čas různými kurzy, případně dobrovolnickou činností. Zapínám pračku, do níž se sice vtěsná 8 kilogramů prádla, ale jako by se spolu se vzrůstající teplotou a vlhkostí vzduchu smršťovala. Vaření rozpálí kuchyň takovým způsobem, že odtud raději odcházím do vedlejší místnosti zkontrolovat e-mail.
Ne vždy je pro Evropana pochopitelné, že v Thajsku patří k dobrému vychování především se na toho, komu nerozumíme, usmát.
Chuť na sladké, která by mě v Čechách v blízkosti kuchyně jistě popadla, nahradila v Thajsku žízeň. Vlivem časového posunu čtu zprávy odeslané z Čech předchozího večera, kdy už tu byla noc. Jedna zpráva ale přišla i z našeho časového pásma, týká se stále nedořešeného problému s majitelkou bytu. Nedorozumění je vzhledem k nízké úrovni angličtiny zdejšího obyvatelstva realitou všedního dne. Ne vždy je pro Evropana pochopitelné, že v Thajsku patří k dobrému vychování především se na toho, komu nerozumíme, usmát.
Vybíhám ven koupit smetanu, která tu mimochodem také nepatří mezi nejobvyklejší a nejlevnější potraviny. Prodavačka mi k malému kelímku automaticky nabízí plastovou lžičku a igelitku. Mé odmítavé gesto rázem vzbudí veselí v celé prodejně. Cestou domů míjím zdejší metařku, která na mě nadšeně mává. Kéž by měli takovou radost ze života i uklízeči na pražském Hlavním nádraží. V zamyšlení omylem vrazím do Thajce modlícího se před tzv. domečkem pro duchy (minichrám bránící tomu, aby se duchové dostali do domu). Klaní se mi a omlouvá se, jako kdyby to byla jeho chyba. Po obědě se pouštím opět do učení, tentokrát na rigorózní zkoušku, která mě čeká o dovolené. Jelikož jsem se nad právními aspekty nezvěstnosti doslova zapotila, otírám si obličej starým trikem, co mi tu slouží místo potítka.
V Thajsku ztrácí předpovědi počasí význam – pořád je tu slunečno a teplo.
Kolem páté konečně slunce slábne a já chytám druhý dech. V sedm večer je už venku tma a teploty se drží mírně nad třicítkou, což je ideální chvíle pro plavání v bazénu, který se nachází na střeše našeho domu. Když později doma věším mokré plavky na balkon, vběhne nám do bytu malá ještěrka. V osm přichází manžel vyčerpaný z práce a já ohřívám guláš. Třebaže se jedná o jídlo původem z Maďarska, dýchne na mě pocit domova. O půl desáté sbírám odvahu a energii k žehlení, které není vhodné provozovat v tomto podnebí za plných teplot přes den. V Thajsku ztrácí předpovědi počasí význam – pořád je tu slunečno a teplo. Snad proto jsou zdejší lidé veselejší než ti v Česku. Thajci vítají každý den s otevřenou myslí a silnou dávkou nadhledu. Když prší tak silně, že to zaplaví ulici, brodí se a dovádí ve vodě s úsměvy na všechny strany. A že celou noc spravují výmoly v asfaltu, aby druhý den napršelo znova a oni museli začít od nuly, jim vůbec nevadí. Když vypukne požár a hasičům nefungují stříkací hadice, čekají v hloučcích za bujarého hovoru na příjezd pomoci a ani v nejmenším se nestresují. I my už jsme si zvykli se politickým zprávám z domova více smát a méně nad nimi nadávat. Kolem 11 se chystáme ke spánku. Z ulice k nám doléhá stále probíhající koncert v blízkém baru. Bangkok možná nikdy nespí, ale my ano.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
