Charta 77 je závazkem k trvalé práci

V lednu příštího roku uplyne 50 let od zveřejnění základního „Prohlášení Charty 77“. Respekt požádal 12 českých osobností napříč generacemi o text, který by odpověděl na otázku, zda aktivity a texty Charty 77 mají šanci oslovit současnost. Jestli mohou být společnosti prospěšné v dnešním nevyzpytatelném světě, v němž sílí nacionalismus a autoritářství a hrozí rozpad společenství, která byla dlouhá desetiletí zárukou bezpečnosti a míru. Texty oslovených osobností jsou součástí seriálu Respektu k výročí Charty 77 a nyní zveřejňujeme názory dalších šesti lidí.

Václav Němec, filozof

Ačkoli je naše dnešní situace od té v Československu před 50 lety diametrálně odlišná, domnívám se, že Charta 77 může být i dnes výzvou a inspirací. Ostatně Václav Havel hned v roce 1977 napsal, že ať už to s Chartou dopadne jakkoli, zůstane „výzvou, na kterou bude kdykoli možno v nějaké nové situaci odpovědět a navázat“.

To, čím Charta nejvíce popudila tehdejší komunistickou moc, byl odkaz na rozpor mezi její praxí a vlastními zákony. Československo podepsalo mezinárodní pakty o lidských právech, které se staly součástí platných zákonů, ale ve skutečnosti byla tato práva flagrantně porušována. Význam toho, co někdy bylo kritizováno jako „legalismus“ Charty, vystihl Jaroslav Hutka: do té doby byly zákony spíše na straně vládnoucí moci a sloužily jí jako nástroj útlaku, ale vystoupením Charty si je přivlastnili utlačovaní a ukázalo se, že jsou na jejich straně.