Ovládnou Parlament korupčníci?

Na první pohled to přitom vypadá dobře – všechny demokratické parlamentní strany premiéru Fischerovi slíbili, že budou další měsíce podporovat jeho kabinet. To po delší době vnáší do Česka alespoň trochu stability a emocemi vybičovanou politiku zklidňuje. Má to ale háček.

„Při nepřehledné parlamentní většině a protahování mandátu úřednické vlády kvete pšenka různým lobbistickým neprůhledným partám ve sněmovně a korupci napříč politickým spektrem,“popsal teď v Respektu jeho podstatu premiérův šéfporadce Vladimír Mlynář.„Protlačit nějakou změnu zákona bude poměrně snažší než při normální existenci pravých a levých koalic.“ Právě „nepřehledná parlamentní většina dnes v Parlamentu je. Pravice o ni přišla pádem vlády, levice ji ale zřejmě také nemá, když vládnu sama nesestavila „Nevíme,“ odpovídají poslanci napříč stranami, kdo dnes drží v Česku moc a jak to bude ovlivňovat přijímání a podobu jednotlivých zákonů. Jisté je, že v tomhle netransparentním prostředí vzrůstá možnost korupčníkům nebo lobbistům prosadit své zájmy, jak to naznačuje šéfporadce Mlynář.

Tak třeba: ke každé normě tu poslanci předkládají desítky pozměňovacích návrhů. Problém ale je, že kvůli jejich množství a krátké lhůtě mezi druhým a třetím čtením (kdy o nich poslanci můžou diskutovat) se v nich nevyznají. Právě tudy se tak jednoduše prosazují různé podezřelé zájmy. To ostatně už kdysi dávno pochopili právě korupčníci a lobbisté a začali na tuto „díru v systému“ zaměřovat svoji pozornost. Recept je jasný: přesvědčit vybraného poslance, aby v časové tísni a smršti desítek a stovek jiných návrhů podal ten správný, a pak už stačí jen doufat, že ve všeobecném zmatku většina zvedne ruku pro.

Hlavním úkolem šéfů politických stran i premiéra Fischera by proto mělo být co nejdřív nastavit jasná pravidla parlamentní práce. Omezit možnost dávat pozměňující návrhy na více poslanců (jako to mají například v Německu) a prodloužit jednací lhůty, by mohl být sympatický začátek.