Nepál: konec monarchie

Říká se, že zlu se nemá ustupovat. Obyvatelé jedné z nejhezčích zemí světa - Nepálu - na to ale mají jiný názor. Víc než deset let se jejich země potácí ve víru guerilové občanské války a teď má šanci na mír. Cena je ale velká: spočívá v dohodě s nevyzpytatelnými maoisty a zní na první poslech poměrně dramaticky: všechny hlavní politické strany se dohodly, že Nepál skončí s monarchií a ustaví republiku.

Dekáda bojů mezi vládní armádou a maoistickými rebely stála víc než 13 tisíc životů. Maoisté sice nedokázali obsadit žádné významnější město, ovládají ale horské, těžko přístupné území kolem měst. Nejsou schopni významnější města dobýt a obsadit, špatně vyzbrojená vládní armáda je ale také porazit nedokáže. V nepálských horách je minimum silnic, velmi těžko se v nich lze pohybovat a maoisté se dobře dokáží skrývat mezi vesnickým obyvatelstvem. Přitom mezi ním šíří strach, vyhání cizince, likvidují lokální ekonomiku a blokují zahraniční pomoc, bez níž si chudý Nepál neumí pomoci.

Monarchie měla přitom v Nepálu až donedávna pevné kořeny. Po vraždě populárního krále Birendry se ale trůnu ujal jeho nepopulární bratr Gyanendra, který si počíná velmi neobratně. Ve snaze zatočit s maoisty v roce 2005 rozpustil parlament a chopil se absolutistické vlády. To ovšem násilí akorát vystupňovalo a ani on nedokázal maoisty porazit.

V dubnu 2006 byla ustavena opět vláda politických stran a od té doby probíhá jednání o příměří a konečném míru. Nemaoistické strany přitom ze zkušenosti ví, že pouze účast samotných maoistů ve vládě dokáže zajistit trvalejší klid. Maoisté nedávno se vstupem do vlády souhlasili, ovšem pouze pod podmínkou okamžitého zrušení monarchie.

Příští rok - pokud se král nepostaví na odpor - se mají konat parlamentní volby, po nichž by měla být ustavena republika. Úspěch v podobě míru ale zajištěn na sto procent není. Nikdo totiž neumí přesně říct, co udělají maoisté, pokud svobodné volby prohrají a vliv na vedení země opět ztratí.