Lidové noviny mění šéfa

Pro Balšínka je to slavný návrat do redakce Lidových novin. Před lety totiž odtud odešel jako snaživý, ale nedoceněný reportér. Pak se uchytil v televizi Nova a posléze oklikou přes bulváry doputoval do čela Týdne, z něhož udělal komerčně nejúspěšnější zpravodajský týdeník v Česku.

Pokud jde o Vačkova, ten přebíral Lidové noviny před devíti lety z pozice zástupce šéfredaktora a víceméně pokračoval v linii svého předchůdce Pavla Šafra. LN tak pod jeho vedením zkoušely balancovat na zvláštní hraně mezi svými tradičními, intelektuálně laděnými čtenáři a nepřehlédnutelným příklonem ke komerci, na kterou Vačkov ve snaze zpřístupnit LN většímu publiku vsadil. Časem navíc přibyl i třetí rozměr – i na české, usazené poměry velmi konzervativní názorová linie novin.

Čtenářům Lidových novin se tak pod vedením Vačkova dostávalo velmi nevšedního mixu: pravidelné povrchní rozhovory s popovými hvězdami, také ale kvalitní názorové polemiky, nabídka zajímavých externistů či patrně nejširší recenzní přehled nových knih. Lidové noviny se tak staly listem vzdálených protipólů: na jedné straně orientace na městského, kulturně založeného a v EU pevně ukotveného čtenáře, na straně druhé extrémní redakční komentáře o tom, že by mělo Česko odmítnout Lisabonskou smlouvu.

Vačkov také – zřejmě pod vlivem finančního tlaku od vydavatele – výrazně utlumil původní domácí zpravodajství, které se zřejmě stalo nejslabším místem LN. List si začal libovat v bulvárních titulcích, pod nimiž se ale čtenář velmi často dočítal pouze to, co už předchozí den a často lépe přinesly zpravodajské weby.

Každopádně ale pod vedením Vačkova a v pevném jištění ve vydavatelství, jemuž dominuje zisková MF Dnes, se Lidové noviny na konkurenčním českém novinovém trhu udržely a teď mají šanci odstranit slabiny a rozvíjet své přednosti. Byť cynik může namítnout, že v poslední době bylo čím dál těžší zjistit, které to vlastně jsou.