Praha je čtvrtým dnem nezvykle tichá. Zaparkovaná auta se změnila v polární iglú, která do původního stavu přivádějí jen ti největší odvážlivci – jeden z nich dneska ráno na Vinohradech na půl hodiny zablokoval dopravu, protože mu to… co jiného než klouzalo. V sobotu jsem si taky zkusil pocit, jaké je to řídit motorové sáně, ale byl jsem rád, když jsem záhy auto opět ponechal jeho sněžnému osudu, protože vyhýbat se piruetám plechových kolosů, jejichž majitelé zřejmě poprvé viděli na vlastní oči sníh, není příjemný pocit.
Dokonce i tunel Blanka se odmlčel. Stroje utichly, dělníci se akorát snaží buldozery odstraňovat haldy sněhu z přístupových cest, což jim moc nejde, protože pořád padá a netaje. Zato třeba na kopci Parukářka je živo. Ospalý park se proměnil ve ski-areál, kde se předhánějí běžkaři a všechny svahy okupují děti i dospělí na bobech, sáňkách, tzv. pekáčích i igelitových pytlích. Důchodci zůstávají doma, pejskaři své miláčky ven vyvádějí jen na nejkratší čas nutný k tělesné potřebě, město jako by usnulo.
Jen veřejná doprava praská ve švech. Tramvaje, které před sebou hrnou závěje jak cinkající ledoborce, jsou přeplněné, metro jakbysmet. Revizoři v podzemce vycítili svou šanci a číhají v suchém závětří na oběti, zato policistů je na ulicích poskrovnu, není divu, prostě je jim zima a nejspíš jim teče do bot.
V trafice ráno v rádiu hlásili, že kalamita pokračuje, a co že s tím hlavní město bude dělat. Chodníky se nestíhají odklízet, proto to dělají majitelé baráků, ačkoli by podle zákona nemuseli. Trafikant to chvíli poslouchal, a pak prohlásil, že se ty lidi asi už úplně zbláznili, vždyť co je to za aféru, když v polovině ledna takhle sněží – to by přece mělo být normální, ne? Usmíval se pod vousy a šel s lopatou před krámek odházet další vrstvu sněhu.
Klid si teď dokážou udělat i ti, co to nestihli o vánoční době, která skončila zrovna včerejším dnem. Co se mě týče, zaplaťpámbůh za tuhle kalamitu.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
