Fotogalerie10. 2. 2021

Pokecat, slušně se opít, prožít trochu intimity

Známý český dokumentární fotograf Jaroslav Kučera pořídil v 70. letech minulého století sérii snímků v dnes už neexistující Mělnické vinárně. Až v pandemii ale vytáhl negativy ze šuplíku a zveřejnil fotky na svém facebookovém profilu, kde zaujaly široký okruh lidí. Fotograf (74) teď chystá jejich knižní vydání a část z nich poskytl i s popisky Respektu.

Jaroslav Kučera

Všemi milovaná Efí Eva M., dneska právnička (všimněte si, že píšu pouze M, jako v Bondovi). To víte, dlouho jsme se neviděli a právníci vládnou našimi životy, tak neriskuju s odhalením. Ale ona byla a určitě je anděl, skvělá kamarádka. Ale vedle ní je jiná ráže. Pavel Orna, po kterém svého času městu Kladno říkali lidi Ornov. On tehdy seděl ve své kanceláři nakladatelství Novinář v 1. patře nad Mělnickou vinárnou, takže pro něj to byla kancelář č. 2. Po převratu spolu s několika redakčními kolegy zprivatizovali Novináře, vydávali dál několik známých časopisů a pak i Expres, tak trochu bulvár. A právě včas, když přišel na trh Blesk rodiny Ringierů, ho Pavel velmi výhodně prodal a mohl na Kladně zkupovat domy, rekonstruovat je a pak pronajímat. V devadesátkách měl tento výjimečně aktivní a pracovitý kamarád nápad, že by si mohl pronajmout hrad Křivoklát a tam pro návštěvníky pořádat středověké hry. Když to ředitelství zamítlo, tak jim odpověděl, že si ten hrad postaví doma na zahradě. A tak za pár let vybudoval v Červeném Újezdě u Kladna krásný, gotický vodní hrad se vším co ke středověku patřilo. A proč to píšu: já jsem se v 84. roce podruhé ženil a Pavel pro celou mělnickou partu a novomanžele uspořádal u něj doma velkolepou hostinu. Jídlo a pití bylo připraveno na velkém stole v bývalé stodole, tam, kde stojí dnes věž gotického hradu. Autor: Jaroslav Kučera

Nejznámější Don Juan Míra Komínek z Vodních staveb: když už dívku držel, tak nepustil. Málokdy odcházel sám. A pokud ano, protože Mělnická zavírala - představte si to - už v sedm večer, tak pokračoval do jiných vinných destinací. Sám mám s Mírou několik nepublikovatelných příhod, tak vím, o čem je řeč... Autor: Jaroslav Kučera

↓ INZERCE

Jedna z krásek, která určitě neušla pánské pozornosti. Autor: Jaroslav Kučera

Malíř Josef Vyleťal, 1940-1989. Geniální surrealistický malíř, kterému po výstavě Fantaskní umění a surrealismus v Barceloně napsal obdivný dopis sám Salvador Dalí. Přátelil se např. s Václavem Havlem, Janem Lopatkou, Antonínem Hartmannem nebo Jurajem Herzem, pro jehož film Panna a netvor vytvořil několik soch. A právě při jejich odhalení a vernisáži v Pepově ateliéru jsme se poznali a poté se občas setkali v Mělnické, nebo v Rotisserii, kam chodil raději. Byl jeden z těch zázračných talentů, které zničil alkohol v mladém, produktivním věku. Autor: Jaroslav Kučera

Tato tristní chodba byla vchodem do Mělnické vinárny, a zároveň do příjmu tiketů Sazky a Sportky, přímo z Národní třídy. A denně tu sedávala babička-kamelotka prodávající Večerní Prahu a jiné socialistické plátky. Autor: Jaroslav Kučera

Snad abych se představil v tehdejší "kráse", tak tady jsem vedle Jitky Skopalové, díky níž jsem v listopadu 89 mohl fotit na balkoně Melantrichu projevy hlavních protagonistů sametové revoluce, neboť ona pracovala přímo v té kanceláři, kde se všechno dělo. Dá se říct, že Mělnická vstoupila tímto do dějin. Autor: Jaroslav Kučera

Malířka Jozefina (Joja) Garaiová, 1948. Joja chodila do Mělnické taky velmi často a vždy byla naprosto pečlivě upravená, dnes bych řekl "vystajlovaná". Moc jsem toho o ní nevěděl, jen jednou jsem byl za ní na Smíchově, ve Václavkově ulici, kde měla ateliér. Autor: Jaroslav Kučera

Herec Bronislav Poloczek, 1939 - 2012. Nezapomenutelný je jako kapitán Ořech z Černých baronů se svou hláškou "Tak to teda vím naprosto přesně..." - a pak vypustil naprostou hloupost. Autor: Jaroslav Kučera

Vladimír Jiránek, 1938 – 2012. Karikaturista, kreslíř, ilustrátor a režisér. Občas se v Mělnické zastavil na dvojku bílého a kafe a možná pozoroval osazenstvo, aby pak nakreslil a otextoval další ze svých nezapomenutelných vtipů. Nebo si taky určitě vzpomenete na králíky z klobouku Boba a Bobka. Autor: Jaroslav Kučera

Bylo tam poměrně šero, mělnickou Ludmilu pan vrchní Pepíček Skalický často dolíval, a tak se všem loudilům i slečnám zapalovala lýtka. A nové známosti často pak pokračovaly dál do noční Prahy, některé ještě dále do soukromí a podle mých "pamětí" jich dost končilo i svatbou. Tedy nechci se pána dotknout, ale v tomto případě pravděpodobně namlouvání skončilo vypitou lahvinkou červeného. Autor: Jaroslav Kučera

Ta fotka má moc smutný příběh. Pán vlevo byl náš oblíbený noblesní vrchní Vaníček - a vedle stojícího herce Vladimíra Brabce alias majora Zemana snad nemusím ani představovat. Pan Vaníček měl syna v emigraci v Austrálii, a jednou se nám svěřil, že se za ním konečně může jet podívat. Jeho doktorka ho od cesty zrazovala, ale on tušil, že už by syna nemusel nikdy vidět. Byl totiž velmi nemocný. No a zpátky nám ho přivezli v zinkové rakvi. Australské vedro a dojetí udělaly své. Autor: Jaroslav Kučera

Kéž bych někdy zjistil, kdo byl ten krásný stařec. Chodil sem velmi často. Autor: Jaroslav Kučera

Fotograf Honza Všetečka zvaný Všeťour hulil 1. ligu, o alkoholu ani nemluvě. Tahle kombinace ho připravila i o senzační první manželku Mirku. Spolu jsme fotili i vystavovali a honili holky. Psát o tom, to bych riskoval, že se bude i fejsbůk červenat. A tenhle chlápek se bez varování rozhodl, že emigruje do Němec. Vzal sebou i některé námi zapůjčené věci a Marii, manželku herce Václava Hlušičky. V lágru pak došlo ke rvačce s jakýmsi Maďarem, samozřejmě kvůli té dámě, a Němci ho vykopli na ulici. Tak se sebral a šel na naši soc-ambasádu, tam si řekli o jeho pas a už mu ho nedali. Nezbylo než se vrátit. Jenže tady už mu nikdo nevěřil, jestli něco fízlům nepodepsal. Nějakou práci sehnal, dokonce jsme spolu fotili v jeho aťasu portréty politiků ODS Prahy 8 na volby, ale pak to s ním šlo z kopce a vlastně zemřel bez prostředků, opuštěn skoro všemi. Na jeho pohřbu jsme byli z mělnické party jen dva. Autor: Jaroslav Kučera

Další z galerie krásných slečen, Jarka Sobotková, která to měla kousek z nedalekého nakladatelství. Pro mě za 1, až na tu cigaretu, která ji ale náramně slušela. Autor: Jaroslav Kučera

To je další štamgast, pan Pekárek, který nevynechával návštěvu Mělnické. Bohužel, zapamatoval jsem si jen příjmení, což mě moc mrzí. Třeba někdo bude vědět víc. Autor: Jaroslav Kučera

Podle dalších fotografií této paní, které mám na negativu, bylo vidět, jak se dokonale připravovala na svůj denní rituál. Objednala si dvojku bílého, vytáhla zrcátko a šminky, upravila se a zapálila cigaretu. Pak už si jen obě radosti vychutnávala. Autor: Jaroslav Kučera

Fotograf Vlasta Macháček se jednou v Mělnické objevil se slečnou, a protože jinak neustále seděl ve svém mercedesu, tak jako řidič popíjel jen oblíbenou coca colu. Fotomodelek a jiných dívek měl desítky. Byl známý módní fotograf a jeho jistá podoba s americkým krasavcem Deanem Reedem, který zpíval takříkajíc za komunistickou Německou demokratickou republiku a byl idolem slečen a paních napříč východní Evropou, mu přihrávala další krásné děvy. Traduje se, že jednoho dne seděl v jakési restauraci a okolo šla servírka s pitím na tácu. Uzřela Macháčka a s obdivným zvoláním "Den Red" se skácela v mdlobách k zemi. Autor: Jaroslav Kučera

Tak jsme zase u Všeťoura, který tuhle roztomilou babku květinářku líbal téměř vždycky, když se trochu rozjel. Na Národní třídě chodila do vináren a kaváren nabízet květiny většinou zamilovaným chlapům, nebo těm, kteří se cítili být gentlemany a toužili po nějaké krasavici třeba vedle u stolu. Autor: Jaroslav Kučera

Že by se nějaká paní takhle zřídila ještě před zavřením, to se stávalo výjimečně. Vždyť v sedm večer byla noc ještě mladá a Mělnická sloužila jako rozjezd. V pozadí už to balí i spisovatel Arnošt Vaněček. Autor: Jaroslav Kučera

Miloň Novotný mohl být světovým fotografem, kdyby v roce 1968, v době okupace vojsky Varšavské smlouvy, nesvěřil nafocené negativy dvěma německým "přátelům", aby je provezli na Západ. Jeho fotografie pak byly otištěny v prestižním německém Quicku a dalších časopisech pod jménem přítele Iana Berryho, což je fotograf z legendární agentury Magnum. Když se po revoluci chtěl ke svým negativům, případně k honoráři dostat, zjistil, že časopis zanikl, jeden z Němců nežije a druhý je neznámo kde. Miloň mohl v emigraci zůstat, měl nabídku právě od Iana Berryho, ale myslím, že to nepřicházelo v úvahu. S manželkou se vrátili k postiženému, těžce nemocnému synovi do Prahy. Naproti tomu Miloňův souputník Josef Koudelka emigroval sám i s negativy z okupace a stal se světovým fotografickým esem.