Řekni mi, co dýchám
Podle nedávno zveřejněné Zprávy o stavu životního prostředí v minulém roce celá polovina Čechů dýchala vzduch, který překračoval zdravotní limity pro rakovinotvorné látky. Ministerstvo odhadlo, že zčásti kvůli špinavému vzduchu mohlo předčasně zemřít až 2,5 tisíce Čechů.
Ta doktorka je úplně neschopná. Vždyť v její kartotéce je čtyřikrát více astmatiků než jinde. Nejrozumnější bude dát děti jinam. Takhle se před čtyřmi lety dívali rodiče v ostravských čtvrtích Radvanice a Bartovice na místní pediatričku Evu Schallerovou.
Asi tři sta z nich nakonec své děti opravdu odhlásilo. Bylo to mrzuté. Tím spíš, že lékařka tušila, kde je problém: v bafajících komínech sousední továrny. Důkazy ale chyběly, a tak po večerech procházela statistiky svých pacientů. Všimla si, že křivka asmatiků šla nahoru zhruba od roku 2001, kdy po předchozím útlumu začala nabírat dech největší česká ocelárna Nová huť (dnes Arcelor Mittal Steel).
Po dvou letech se tušení změnilo skoro v jistotu. Eva Schallerová na internetu narazila na záznam jedné z konferencí, kde kolegové mluvili o astmatu coby jednom ze zdravotních rizik špinavého vzduchu. „Pak zveřejnilo sdružení Arnika žebříček největších znečišťovatelů a Mittal tam byl na prvním místě,“ luskne prsty lékařka. „Všechno zapadlo jako klíč do zámku.“
A dnes už na pochyby opravdu není místo. Podle nedávno zveřejněné Zprávy o stavu životního prostředí v minulém roce celá polovina Čechů dýchala vzduch, který překračoval zdravotní limity pro rakovinotvorné látky. Ministerstvo odhadlo, že zčásti kvůli špinavému vzduchu mohlo předčasně zemřít až 2,5 tisíce Čechů.
Nejde ale jen o velké fabriky, jako je Mittal – ty na tom všem nesou svůj díl asi z jedné třetiny. O zbytek se dělí zplodiny z výfuků aut a z komínů v domech a domcích. Podle zprávy je čeho se bát i do budoucna: jenom za poslední rok se počet registrovaných osobních aut zvýšil o 4 procenta, nákladních o 14 procent.
Domácnosti kvůli zdražování plynu a elektřiny přecházejí zpátky k uhlí, nebo dokonce spalují odpadky. Povzbudivé na druhou stranu je, že se s tím dá poměrně rychle něco dělat. Záleží na tom, jestli k tomu bude odvaha a dost peněz – od lidí, samosprávy i státu.
Ohraná deska
„Ze začátku nikdo nevěřil, že něco zmůžu,“ vzpomíná Eva Schallerová. „Dokonce mi i místní vyčítali, že házím špínu na jejich kraj, že už jsou na ty zplodiny zvyklí, ať to nechám být. To mě ale ještě utvrdilo, že to musím dotáhnout do konce.“
Paní doktorka tedy vzala všechny dostupné statistiky a posílala je na všechny strany: do Mittalu, na vedení obce, kraje i premiérovi. „Zvolila jsem metodu ohrané desky. Prostě jsem všechny v pravidelných intervalech obtěžovala.“ V roce 2006 napsala primátorovi Ostravy otevřený dopis, že jestli jediné dítě onemocní rakovinou, podá na Mittal žalobu.
Její aktivita postupně probouzela zájem okolí. Před rokem vzniklo v Radvanicích občanské sdružení Vzduch a pod jeho peticí za zlepšení ovzduší je už víc než dva tisíce podpisů. Brněnští právníci z neziskovky Ekologický právní servis, kteří se na obhajobu lidí v podobných situacích zaměřují, podali kvůli znečištěnému vzduchu čtyři žaloby, na resorty životního prostředí, financí a dvě na Mittal.
„Do té doby město i Mittal tvrdili, že se nedá prokázat, odkud emise pocházejí. Teď přece jen musejí reagovat,“ nastiňuje Jan Šrytr z EPS, jak se pod veřejným tlakem posunul postoj vedení firmy a samosprávy.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
