Krnáčová: Když si Babiš někoho vybere, je to pro mě garance

„Jsem třetí králíček z klobouku,“ říká Adriana Krnáčová, lídr kandidátky ANO na pražský magistrát, náměstkyně ministra vnitra a někdejší šéfka Transparency International.

Když Andrej Babiš oznámil, že povedete kandidátku ANO do zastupitelstva Prahy, chtěla jste čas na rozmyšlenou a vzala si dovolenou. O čem jste uvažovala? S kým jste se radila?
Primárně s rodinou a s přáteli - a pak samozřejmě i s panem Babišem. Nakonec jsem souhlasila.

Co vás odrazovalo?

Říkala jsem si, že to je extrémně náročné. Nebyla jsem si jistá, že to zvládnu. Dokonce jsem měla i strach, to přiznám.

Strach z čeho?
Z prostředí, kde z každé strany číhá nějaké nebezpečí, které není blíže specifikované. Nejen z toho, že to nezvládnu, ale opravdový fyzický strach. Mě už auto jednou hořelo. Když chcete dělat věci dobře, na základě principů, které dlouhodobě prosazujete, můžete šlápnout na prsty lidem, kteří mají vážné ekonomické zájmy. A já nevím, čeho všeho jsou schopni. Pak tam byly úvahy, že nejsem narozená v Praze, ale to není ani současný primátor Hudeček. K mému dobru je naopak to, že jsem studovala obor, který souvisí s architekturou a uměním, urbanismus mi proto není úplně cizí. To všechno se mi motalo v hlavě. Ozvali se kolegové a kamarádi, říkali, jo, to je super nápad, bude to náročné, ale stojíme za tebou. A pan Babiš, ten mě přesvědčoval neustále.

Jak vás přesvědčoval?
Znáte ho? Píše sms ráno v půl páté, pak telefonuje, pět minut na vás pak přenáší to své přesvědčení. To se opakovalo několikrát, proběhlo několik schůzek. On dokáže být velice přesvědčivý, dokonce i emocionálně přesvědčivý.

Jak to vypadá?

Tak, že se na vás dívá, a řekne několik vět typu: To přece nemůžete nevzít! Je to určitý druh emocionálního ne snad vydírání, ale nátlaku, řekla bych.

Přesvědčoval vás tedy spíš emocemi než argumenty?
Argumenty byly velice obecné: Jděte do toho, celý život se o to staráte, snažíte. Proč ne teď, když vám dávám tu možnost. Říkala jsem, že mě to na ministerstvu baví. No ale to nestačí, tohle je výzva pro vás.

Jste už třetí lídr pražské kandidátky. Bývalý primátor Jan Kasl si stěžoval na přílišný zákulisní vliv šéfky pražského ANO Radmily Kleslové, na které mu mimo jiné vadilo, že na Praze 10 kdysi coby zastupitelka ČSSD kooperovala s „kmotrem“ Tomášem Hrdličkou. Jak to vnímáte vy?
Jsou lidé, kteří si sednou a lidé, kteří si nesednou. Zákulisní vliv paní Kleslové vůbec nepociťuji. Oni dva si evidentně nesedli. Pan Kasl pak navíc rozjel svůj osobní boj, ve kterém používal i podlou argumentaci, jako je ta s kmotrem Hrdličkou. Nemyslím si navíc, že bylo třeba ventilovat to v tisku.

Na pár dní se po Janu Kaslovi lídrem kandidátky stala neznámá Martina Schopperová. Kde se vzala? Kdo ji objevil?
To nevím. Věděla jsem dlouho, že existuje nějaká paní Schopperová, která bude jednička. Říkala jsem si, super, proč ne. Koneckonců ji znal pan Babiš, předpokládám, že to byla jeho volba. Ale víc o tom opravdu nevím. Já jsem teď ten třetí králíček z klobouku.

Nevadilo vám být druhá na kandidátce, kterou povede někdo, koho neznáte?
Samozřejmě, že bychom se v průběhu toho procesu poznaly. Neznám každého; spoustu lidí neznám a ráda je poznám. Nevadilo mi to, pro mě je garance pan Babiš. Když si někoho vybere, je to pro mě garance - a jeho volbu nezpochybňuji.

Výběr Martiny Schopperové byl každopádně překvapivý. Nikdo ji neznal, v médiích se o ní dalo dohledat jen pár lifestylových rozhovorů, které do té doby poskytla. Její vystupování nepůsobilo dojmem, že by uvažovala o postu primátorky.
Dobře, ale o kandidátech na ministry taky nebylo nic moc známo. Nemyslím, že je to špatně. Evidentně tam ale byly nějaké věci, které se pak znelíbily panu Babišovi. Její napojení na někoho.

Na pražského lobbistu Romana Janouška. Myslíte, že má opravdu takové vazby?
To já netuším. Řekla, že odstupuje kvůli rodinným problémům, ostatní je asi spekulace. Neumím odpovědět na otázku, proč byla paní Schopperová vybrána a proč odešla, respektive jaké má napojení.

Primátor metropole by ale měl být svébytný člověk; ne někdo, koho pan Babiš na chvíli povýší, a pak zase zapudí. To je přece nepatřičné.
Pan Babiš se, myslím, už vyjádřil, řekl něco jako: Byl jsem blbec. Koneckonců ji schválil i výbor hnutí ANO a sám Andrej Babiš o ní evidentně věděl víc než to, že dává rozhovory do lifestylových časopisů.

Spíš jsem se ptala na to, jestli si člověk vedle pana Babiše nepřipadá trochu jako loutka. On si vybere, my nevíme proč, on zavrhne a my vlastně také nevíme proč.
Pravdou je, že má určitý vliv, a myslím si, že je to dobře. A byla to jeho rozhodnutí. Že by to ale byl nějaký demiurg, to opravdu ne. Několik dní například řešil, co má dělat, když nestihne premiéru filmu Století Miroslava Zikmunda. Když byl ještě v Agrofertu, dal na ten film nějakých 900 tisíc. Pana Zikmunda, kterému je 94 let, si strašně váží a slíbil mu, že přijde. A do toho ho pan Moravec poprosil, aby zastoupil v diskusi paní Jourovou. Na vládě seděl jako kopička neštěstí, nechtěl ublížit ani jednomu, říkal: „Chápete, je mu 94 let, jede sem ze Zlína, víte, jaký to je borec?“ Radila jsem mu, ať jde do kina po debatě, bál se ale, že už tam nikoho nezastihne.

A stihl to?
To netuším, ale myslím, že ne. Slyšela jsem, že zůstal po debatě v Řepici s místními.

Zpět ke kandidátkám. Novináři si všimli, že na některých kandidátkách ANO v pražských obvodech jde do voleb celá rodina. Třeba na Praze 11 matka i babička člena ANO Vojtěcha Jonáše. Do pražské politiky chce vstoupit třeba manželka ministra obrany Martina Stropnického, herečka Veronika Žilková, či partnerka poslance Martina Komárka, podnikatelka Petra Senci. To asi nejde úplně dohromady s vaším heslem, že i pražský magistrát se dá řídit profesionálně.
Rozhodnou lidé ve volbách, nemusí jim dát hlas. Podle mě by to bylo špatně tehdy, kdyby šlo o vztah nadřízený, podřízený – matka rozhoduje o dceři, a naopak. Já nemám ani syna, ani manžela, ani matku; nemám rodinné příslušníky, kteří by za mě kandidovali.

A rozumíte tomu, proč to vaši kolegové dělají?
Asi si myslí, že to je dobrý nápad. Já si koneckonců také myslím, že to je dobrý nápad. Je to volba, občan rozhodne, se zaměstnaneckým poměrem to nejde srovnávat.

Může být důvodem to, že ANO nemá dost členů?
Nevím, zda má, nebo ne. Myslím, že má, postavili jsme všechny pražské kandidátky.

Členů je v Praze jen něco přes dvě stě, dalších zhruba osmnáct set lidí na přijetí čeká. Proč?
Je to komplikovanější. Na webu máme aplikaci, přes kterou se můžete přihlásit jako člen nebo sympatizant. Když se to spustilo, strašně moc lidí se přihlásilo. Ale když se jim dnes ozvete, přijdou ze stovky oslovených sympatizantů čtyři. Zájemci o členství třeba zase nechtějí předložit trestní rejstřík a potvrzení o bezdlužnosti. Je to virtuální číslo. Teď jsou volby, přijímání se pozastavilo, ale budeme přijímat další.

Jak vůbec hodnotíte současného primátora Tomáše Hudečka?
Nevím, moc ho nevnímám jako primátora. Je to takový mladý kluk z Olomouce. Moc se jako primátor neprojevuje. Snad se snaží, nevím.

Před časem jste prohlásila, že i pražský magistrát se dá řídit profesionálně a transparentně - ve prospěch občanů Prahy, ne ve prospěch několika vlivových skupin, jak to mu bylo doposud. Je magistrát pod vedením Hudečka podle vás stejně korupční jako za Pavla Béma?
Nevidím důvod, proč by se něco zásadního mělo změnit. Je tam stejná garnitura.

Ale Hudečkova TOP 09 je nová strana.
Je známá z velké politiky a lidé se nemění. Teď budeme s napětím čekat, která výběrová řízení se budou narychlo schvalovat před volbami. Máme signály, že určitě nějaká budou.

Jaká?
Uvidíme, dáme vědět.

Kdybyste byla primátorkou, kdo by byli ve vašem týmu nejbližší tři čtyři lidé?
To vám teď neřeknu, jsou ještě zaměstnaní. Jsou to lidé, se kterými jsem v minulosti spolupracovala, v byznysu i v neziskových organizacích.

Jaká by podle vás měla být Praha? Co jsou její hlavní problémy?
Praha by měla být hlavně bez skandálů a dobře spravovaná odborníky, kteří nejsou napojení na různé mocenské skupiny. Jejím největším problémem je jedenáctimiliardový dluh, neprůhledné rozhodování, špatné investice a nedostatečná komunikace s městskými částmi.

Jak hodnotíte celé dosavadní fungování ANO a Andreje Babiše, když za ně kandidujete?
Andreje Babiše si velice vážím, je pro mě vzorem, jako podnikatel, jako člověk, jako politik. Věřím, že hnutí ANO bude stále silnější a prostřednictvím Institutu pro společnost a politiku dokážeme formulovat jasný směr české politiky, který bude založen na principech otevřenosti a tolerance. Prostě chceme vytvořit vitální společnost, jaká tady byla kdysi za Tomáše Bati.

A ještě k vaší současné práci: neziskové organizace kritizují pozměňovací návrh k zákonu o zveřejňování smluv, zákon v této podobě bude podle nich bezzubý. Proč vaše ministerstvo připravilo právě takový pozměňovací návrh?
K tomuto se vyjadřovat nebudu, je to politické rozhodnutí. Řeknu jen jedno, byla jsem extrémně překvapena způsobem vyjednávání neziskového sektoru, používaly se metody lži, manipulace a demagogie. Jsem velice ráda, že organizace jako Transparency International, kterou jsem vybudovala, se těchto diskusí vůbec neúčastnila. Přece jen má zahraniční renomé. Dál se k tomuto vyjadřovat nebudu.

Co konkrétně byly ty lži a demagogie?
Nebudu o tom diskutovat.

Ale buď je norma dobrá a plně za ní stojíte…
Ať vám to komentují ti, kteří rozhodují, já nerozhoduji. Nebudu se míchat do toho, zda je něco dobře nebo špatně. My jako legislativa jenom legislativně zpracováváme to, co dostaneme. Takže, prosím, zeptejte se politiků, zda si myslí, že ta norma je dobrá, nebo špatná - a diskutujte s nimi o tomto tématu. Toto není naše norma, je to poslanecký návrh, který ministerstvo vnitra - ústy pana ministra a premiéra - dostalo za úkol legislativně technicky zpracovat. Tečka.

O hnutí Andreje Babiše před komunálními volbami se dočtete v textu Když ANO říká NE, který najdete v novém Respektu 38/2014, který vychází v pondělí 15. září (digitálně je nové číslo dostupné již v neděli po poledni pro čtečky Amazon Kindle nebo iPad/iPhone a v audioverzi).