Gazprom jako zbraň

„Chceme být světovou jedničkou,“ tvrdí shodně nejvyšší představitelé Gazpromu a myslí tím tržní hodnotu společnosti. Zatím jsou třetí, ale plán firmy mluví jasně: do roku 2017 zečtyřnásobit hodnotu firmy na bilion dolarů a usadit se na prvním místě. Nadšení ruského gigantu ale nesdílí Evropa, která se tak stane ještě více energeticky závislou na Moskvě.

Evropa v současnosti odebírá čtvrtinu plynu právě z Ruska a do desíti let by se měl tento podíl podle šéfa dceřiné firmy Gazprom Export Alexandra Ivanoviče Medveděva zvýšit na třetinu. Některý státy jsou přitom už nyní závislé na ruských energetických zdrojích prakticky ze sta procent. Patří mezi ně například pobaltské státy nebo Slovensko. Česká republika dováží z Ruska tři čtvrtiny své spotřeby plynu.

Ruský vliv

Vliv ruské vlády na Gazprom vzrostl v roce 1992, když tehdejší prezident Boris Jelcin jmenoval šéfa Gazpromu do úřadu premiéra. Pak následovala částečná privatizace, která dovolila vlastnit menší část Gazpromu domácím i zahraničním investorům. Stát měl do roku 2004 ve společnosti přibližně třetinový podíl, poté prostřednictvím jiných státních firem posílil svou pozici na více než 50 procent. Společnost navíc řídí výhradně lidé, kteří zde byli dosazeni vládnoucí garniturou.

Ruská vláda a prezident používají Gazprom jako ekonomickou zbraň. „V Evropě jsou si toho vědomi, a proto chtěli vytvořit společnou evropskou energetickou politiku. Rusku se ale daří evropské země rozdělovat,“ řekl Respektu.cz ředitel Občanského institutu Roman Joch. Příkladem je plynovod Nordstream, který povede do Německa po dně Baltského moře a obejde tak některé severské státy. Podobně evropské země rozděluje dohoda mezi Ruskem a Maďarskem, kde by měly stát obří zásobníky plynu.

Rusko svým postojem budí v evropských politicích strach. „Stalo se to například, když se Ukrajina chtěla obrátit k západu a Gazprom tehdy přerušil dodávky plynu do země,“ připomíná Joch. Polsko si podle něj bylo vědomo vzrůstajícího vlivu Ruska, a chtělo iniciovat výstavbu série plynovodů z Kaspického moře, což by omezilo evropskou závislost na ruských dodávkách. Nakonec z toho ale nic nebylo.

Radar nebo plyn?

V souvislosti s případnou výstavbou amerického radaru v Česku se začíná spekulovat o tom, zda Rusko nevyužije naší závislosti na dodávkách plynu jako nátlak vůči české vládě, aby od plánu ustoupila. Podle Jocha je to ale nepravděpodobné. „Proti radaru to asi přímo nevyužijí, bylo by to příliš otevřené. I když se to samozřejmě vyloučit nedá,“ myslí si. Rusko si navíc podle něj nemůže dovolit přímý střet s Evropou.

Pokud by došlo k masivnějšímu omezení dodávek, neměl by Gazprom peníze z prodeje plynu. Navíc by se v Evropě začalo daleko více investovat do jaderné energetiky. „V Evropě by vyrostly stovky Temelínů,“ tvrdí Joch. Evropa ale patrně nebude mít stejně jinou cestu, jak se zbavit závislosti na arabské ropě a ruském plynu, než výstavbou jaderných elektráren. „Část energie získáme z obnovitelných zdrojů, ale nebude jí dostatek,“ doplnil Joch.

Ruský gigant posiluje svůj vliv přímo v Evropě také prostřednictvím nákupů energetických firem. „Veřejně to deklarovali, takže určitě bude Gazprom dále expandovat. Spekuluje se o tom, že už vlastní větší část rakouského OMV,“ uvedl pro Respekt.cz analytik Atlantik FT Petr Novák. Zuby si prý brousí také na maďarský MOL, a klidně už může vlastnit i menší část ČEZu, aniž bychom o tom věděli. Středisko cenných papírů totiž zveřejňuje pouze podíly větší než 10 procent.

Gazprom má navíc ulehčenu situaci v tom, že mu zřejmě nehrozí žaloby od minoritních akcionářů kvůli zásahům státu (část firmy vlastní například německý E.ON). „I když Rusko provádí přes Gazprom svou mocenskou politiku, minoritní akcionáři s tím počítají, a spíše se svezou na té vlně růstu,“ uzavřel Novák.

Drahá energie

Největšímu ruskému vývozci plynu hraje do karet také zdražování ropy, protože cena plynu se od ní do značné míry odvíjí. Šéf Gazpromu Alexej Miller předpovídá, že cena plynu do konce roku vzroste ze 400 na 500 dolarů za 1000 kubíků.

„V cenách pro konečné spotřebitele by se takový vývoj v každém případě projevil. Nákupní cena komodity se na konečné ceně podílí zhruba 80 procenty,“ upřesnil Respektu.cz tiskový mluvčí dominantního distributora plynu v Česku RWE Transgas Martin Chalupský. Do několika let by se plyn mohl podle Millera dostat až na 1000 dolarů. Červencové přibližně desetiprocentní zdražení plynu pro domácnosti tak bylo zřejmě pouze začátkem delší série růstu cen.