Zábavný únos strašlivého nihilisty Houellebecqa
Tak trochu podvodná hra, na niž se nejde zlobit
Francouzský spisovatel, jehož jméno vzniklo jako pomsta pro všechny nefranštináře, kteří jsou navždy odsouzeni jej přepisovat pouze pomocí Ctrl+C a Ctrl+V, patří k osobám polarizujícím názory veřejnosti.
Jeho pesimismus, zvláštní, chladný styl psaní a provokativní názory mu přinášejí literární ceny, pozornost čtenářů a vyvolávají vášnivé polemiky i protesty. Pokud nějakého politicky nekorektního autora má cenu brát vážně, pak právě Houellebecqa. Romány mu dávají šanci popsat svět dostatečně vrstevnatě na to, abychom si alespoň uvědomili kořeny a oprávnění onoho pesimismu a nihilismu.
Film Únos Michela Houellebecqa je tak trochu podvodná hra, na niž se nejde zlobit. Před třemi lety se objevila zpráva o tom, že byl spisovatel unesen, ale nikdo neveděl kým a proč, kdo si únos objednal a co se vlastně stalo. Spisovatelův přítel a filmař Guillame Nixloux pak snímek pojal jako hranou rekonstrukci natáčenou pro zvýšení dojmu autenticity na ruční kameru bez umělého dosvěcování scén.
Houellebecq hraje sám sebe, ostatní jsou ale profesionální herci. Překvapí, že pouhý pětapadesátník tu vypadá jako zubožený sedmdesátiletý stařec, s ústy, která jako by neměla panty, shrbený, atrofovaný, s vratkou chůzí, ošuntělým oblečením, věčně kouřící cigaretu divně uchycenou mezi prostředníkem a prsteníčkem. Auru “muže slova” příliš nenaplňuje, většinou říká každodenní banality.
Proto pobaví, když pak únosci začnou mluvit květnatě a přemýšlet abstraktněji, než by se na “gumy z gymu” hodilo. Ale co, jsme ve Francii, tady je filosofem každý. A tak se začne přátelsky plkat u stolu, jen občas si uvědomíme, že máme co do činění s únosci a uneseným.
Film pracuje s jemným humorem, umožňuje Houellebecqovi pronést pár pamfletických úvah na téma smyslu literatury nebo nedokonalosti demokracie. Hodinka a půl uteče nakonec překvapivě svižně a zanechá nás v záměrné nejistotě, jak to tehdy bylo.
Ti, kteří Houellebecqa považovali předtím za podivína a misogyna, si názor nijak výrazně neupraví. Ti, kteří čekali víc šokujících prohlášení nebo otevřenějších sexuálních scén, se těšili zbytečně. Dílko ale rozhodně vybočuje z řady depresivních sociálních a psychologických dramat, jichž je festival plný, a zanechá na tváři pobavený úsměv. Na portrét “strašlivého nihilisty” docela překvapivý výsledek.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].