Jeseník, neděle, 15. září odpoledne. „Neprší, jdem ven,“ zavelím doma. Kupodivu nikdo neprotestuje. Ani syn, kterému bylo včera jedenáct a mé snahy o společné procházky už nějakou dobu sabotuje. Vyjdu z domu a po pár krocích zahučím do hroudy bláta. „Sakriš,“ zakleju. Potom se rozhlédnu okolo sebe. Bláto je všude.
Procházím městem. Tam, kde byla včera silnice, jsou teď obrovské díry, ze kterých trčí potrubí. Záhony, které včera hýřily všemi barvami, mají dnes jediný hnědošedý odstín bahna. Ve vzduchu se vznáší nezvyklá vůně – navlhlá, podivně nasládlá a nakyslá zároveň. I v ústech jako bych měla písek a štěrk. Škrábe mě v krku, možná proto nemůžu popadnout dech.
Procházím městem, stejně jako spousta jiných lidí. Plaše se na sebe usmíváme, všichni máme boty od bahna, v očích slzy. Jen málokdo z nás věří tomu, co se tu stalo během těch pár hodin, kdy se městem hnala povodeň.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Křest knihy Novinářem mezi špiony a estébáky
V edici Respekt vychází knižní rozhovor Jindřicha Šídla s Jaroslavem Spurným o dobrodružném životě „máničky“ za železnou oponou, jeho působení v samizdatu a undergroundu, vznik Respektu po revoluci v roce 1989 a desetiletí investigativní práce v jeho redakci až do stále aktivní současnosti.
Ruce pryč od médií
Na podporu Českého rozhlasu a České televize se v Praze dnes vpodvečer sešly podle organizátorů shromáždění desítky tisíc lidí. Akci organizoval spolek Milion chvilek, jenž požaduje stažení návrhu zákona, který mimo jiné převádí financování ČT a ČRo z poplatků na státní rozpočet. Lidé se sešli na Staroměstském náměstí, někteří měli podle zpravodaje ČTK české vlajky a transparenty na podporu veřejnoprávních médií. Po projevech řečníků vyrazili pochodem k budově Českého rozhlasu ve Vinohradské ulici, kde jim zaměstnanci ČRo a předseda stávkového výboru odborů ČRo Jan Křemen poděkovali.
