0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Denní menu25. 1. 20167 minut

Zygmunt Bauman: Sociální média jsou past

Adidas nechce sponzorovat dopující atletiku • Proč má Trump šanci stát se prezidentem • Dveře pro chudé v New Yorku • Co říká Bauman

Zygmunt Bauman • Autor: Wikipedia

Sociolog Zygmunt Bauman nedávno oslavil devadesátku, což mu nicméně nebrání v tom, aby dál objížděl konference a akce po celé Evropě. Naposled vyrazil z Leedsu, kde žije, do severošpanělského Burgosu a při té příležitosti poskytl rozhovor tamnímu největšímu listu El País, který jej pověsil k sobě na web také v anglické verzi.

Bauman se dotýká zásadních otázek dneška a není to příliš povzbudivé čtení. Demokracie je podle něj v hluboké krizi - a tuto krizi živí a prohlubuje „zhroucení důvěry“, tedy přesvědčení občanů, že jejich lídři nejsou jen zkorumpovaní, ale zkrátka hlupáci. Politici sice řeší globální problémy, ale dále k nim přistupují s lokální perspektivou.

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Baumana rovněž zajímá dopad, který mají na naše chování sociální sítě. Zatímco v běžné sociální interakci si nevybíráme, s kým se budeme stýkat v práci, ve škole či na ulici, a jsme donuceni naučit se vyjít se všemi, sociální sítě toto mění v tom smyslu, že si svůj sociální okruh sami budujeme.

Volíme, koho si do něj přidáme, a koho naopak zavrhneme. Na jednu stranu Bauman sociální sítě oceňuje za to, že utlumují pocit osamění a opuštění, velké strachy našeho „věku individualismu“, ovšem na druhé straně nás neučí „pravé sociální dovednosti“. A tím, že jsou zároveň velmi užitečné a zábavné, podle Baumana představují svého druhu past.

A teď výlet do světa, kam obvykle v pondělním Denním menu nenahlížíme - do sportu.BBC informuje o kroku jednoho z největších sponzorů atletiky, firmy Adidas, jímž zareagoval na nedávný dopingový skandál. Společnost oznámila Mezinárodní asociaci atletických federací IAAF, že odstupuje od smlouvy o spolupráci, které měla IAAF vynést desítky milionů dolarů. A to čtyři roky před jejím plánovaným koncem. Není pochyb o tom, že tento krok bude mít na svět atletiky zásadní dopad: peníze od německé firmy vyrábějící sportovní oblečení, obuv a další potřeby zabíraly mezi sponzory největší díl.

Autor: Globe Media /  Reuters
Autor: Globe Media / Reuters

Společnost se k věci nevyjádřila, takže o přesných důvodech můžeme jen spekulovat, nicméně podle zdrojů BBC zevnitř firmy zvažovala stažení ze sponzorského místa už v listopadu, kdy byla zveřejněna první zpráva odhalující mimo jiné státem podporovaný doping ruských atletů. K definitivnímu rozhodnutí pak zřejmě vedla další zpráva z počátku letošního roku, která do znepokojivé skládačky dodala další dílek, když poukázala na to, že o podvádění atletů věděli vedoucí představitelé IAAF.

Je možné, že federace ještě rozhodnutí Adidasu napadne u soudu - sponzorská dohoda měla běžet až do roku 2019. Podle BBC jsou ale právníci Adidasu přesvědčeni, že měli na vypovězení smlouvy právo, a jsou připraveni tento pohled obhájit. Firma nemá radost ani ze spojení své značky s dalšími skandály sportovního světa, konkrétně s pokračujícím dramatem v Mezinárodní federaci fotbalových asociací FIFA.

Donald Trump šel v neděli do kostela ve státě Iowa, kde za týden oficiálně vypukne souboj o Bílý dům -  a jak s jistým zadostiučiněním reportují různá média, dostal tam „lekci z pokory“. Ta - jak popisuje Guardian - spočívala v tom, že si favorit republikánských primárek vyslechl kázání, v němž se reverendka Prvního presbyteriánského kostela Pam Saturnia ostře vymezila proti některým postojům, kterými miliardář v posledních měsících ve Spojených státech rozbouřil veřejné vody.

Autor: REUTERS
Autor: REUTERS

Tedy přesněji – nevíme, zda se vymezovala přímo proti němu, Trump prý do kostela zašel neplánovaně. Ale trefila se každopádně přesně: Saturnia řekla, že Američané by měli jako správní křesťané syrské uprchlíky i mexické imigranty spíše vítat než je odmítat. Trump naopak navrhuje hranice před Syřany i Mexičany uzavřít (a všech jedenáct milionů mexických imigrantů ilegálně v USA pobývajících deportovat).

Trumpova narychlo nalezená zbožnost má mířit na početnou skupinu věřících voličů v jednom ze států, kde první únorový den startují stranické primárky, a napoví mnohé o rozložení sil. Právě věřící se mu doposud příliš nedařilo oslovovat.

„Lekci z pokory“ nicméně dostala díky Trumpově kandidatuře také řada politických analytiků a praktiků, jak v deníku The New York Times přiznává bývalý blízký spolupracovník Baracka Obamy David Axelrod. A načrtává překvapivou a zajímavou paralelu mezi Trumpem a právě Obamou před devíti lety.

Voliči, píše Axelrod, málokdy hledají kopii politika, který sedí v Bílém domě, spíše mají tendence volit jeho opak. Mladý energický Kennedy přišel po „dědečkovském“ Eisenhowerovi, Reagana – muže velkých gest a popularity – vystřídal poněkud suchý a necharismatický Bush starší  atd. Stejně tak se Barack Obama brzy vyčlenil z pole demokratických kandidátů také tím, že se k válce v Iráku, tedy nejzásadnějšímu tématu éry Bushe mladšího, stavěl od počátku kriticky.

Ve stejné logice bude probíhat výběr i letos. „Postoje k prezidentu Obamovi budou formovat výběr jeho nástupce,“ připomíná Axelrod. Republikáni jsou otrávení z progresivních Obamových postojů v nejrůznějších otázkách: od změny klimatu přes práva gayů po zdravotní péči. A mezi republikány pak největší Obamův protipól nepředstavuje nikdo jiný než právě Donald Trump.

A na konec ještě jedno téma z USA. Magazín New Yorker se vrací ke kauze, která v minulých týdnech rozvířila debatu o bydlení v New Yorku, konkrétně na Manhattanu. Aby developer jedné z nově postavených rezidenčních budov získal úlevu na dani, vyhradil část z bytů v komplexu pro méně majetné, konkrétně lidi vydělávající méně než šedesát procent z průměrného platu obvyklého v místě domu (New Yorker neupřesňuje, co se myslí tím místem). Zatímco majitelé 219 „běžných“ bytů zaplatili od milionu do šestadvaceti milionů dolarů, jejich sousedé v pětapadesáti bytech platí zastropované nájemné.

Co vyvolalo velkou debatu v novinách i na sociálních sítích, je fakt, že tito chudší obyvatelé nemají přístup do tělocvičny či na dvůr a mají zvláštní vchod, kterému se začalo přezdívat „poor door“, dveře pro chudé. V diskusi se velmi rychle utvořily dva tábory: podle jednoho jde o nechutnou diskriminaci a dělení lidí na lepší a horší, podle druhého jsou podobné reakce přehnané, protože v kontextu manhattanského realitního trhu jsou i ti, kteří musí chodit dveřmi pro chudé, nesmírně privilegovaní.

Jak New Yorker připomíná, o pětapadesát „regulovaných“ bytů mělo zájem 88 tisíc lidí. Zájem dává smysl, když si uvědomíme, že zatímco běžný nájem dvoupokojového bytu vyjde na šest tisíc dolarů, tady platí nájemci tisícovku.

Kulturní tip: Chata v horách.  Nova Cinema 25.1.2016  21:45. „Film, který osloví obyčejné diváky i protřelé fanoušky, ale především navrací hororu zábavnost a humor. Klasická schémata žánru jsou ve skvostném vyprávění jednak odhalována a zesměšňována, ale současně oprašována a ospravedlňována, při čemž celý příběh lze vnímat jako otevřenou paralelu k fungování zábavního průmyslu,“ píše se v jednom hodnocení na ČSFD.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Pojďme si promluvit o mužích
Zobrazit články