Andrej Babiš v posledních dnech přišel s několika vyjádřeními a grafikami. Velkého ohlasu se dostalo infografice s názvem Který ministr financí nejvíc zadlužil ČR. Současný strážce státní kasy ji prezentuje jako „tvrdá čísla“, jež „není potřeba nějak okecávat“. Takový pohled je však poměrně problematický.
Babiš totiž v prvé řadě zcela opomíjí rozdíl mezi státním dluhem a deficitem státního rozpočtu, a rovněž tak problematiku strukturální a cyklické složky deficitu. Deficit státního rozpočtu – a tedy z části i státní dluh – nezávisí jen na rozhodnutích vlády anebo ministrů financí, jak by obrázek chtěl naznačit. A ekonomický slovník rozlišuje ještě mezi dvěma pojmy – strukturální a cyklickou složkou deficitu. Cyklickou složku tvoří ta část, za kterou ve skutečnosti vlády nemůžou; je ovlivněna ekonomickým cyklem. Naopak v případě, že je ekonomika v konjunktuře, a rozpočet přesto končí v deficitu, jde o strukturální složku zapříčiněnou vládou.
Jestliže se ekonomika nacházela od roku 2008 v celosvětové hospodářské krizi, je pochopitelné, že deficity se prohlubovaly a dluh rostl. Dne se však dnes nacházíme v období konjunktury, takže výchozí podmínky jsou diametrálně odlišné od těch v letech 2009–2010 - a porovnávání těchto čísel je minimálně zavádějící.
Dalším z metodologických přešlapů, kterých se Babišova “mikroanalýza” dopouští, je porovnávání absolutních čísel přírůstků státního dluhu. I když bychom pominuli irelevanci takového porovnávání z důvodu nezahrnutí oněch vnějších vlivů, pak už jen porovnávání z podstaty nerovnocenných jednotek nedává smysl. Je logické, že za dlouhodobějšího ministrování se vytvoří větší dluh než za ministrování kratšího.
Na příkladech některých ministrů můžeme pozorovat také jistou nesmyslnost Babišovy grafiky, která nebere v potaz politickou realitu, v níž se daní šéfové resortu pohybovali. Sobotkova vláda je provázena stálým růstem a také stabilitou v Poslanecké sněmovně a koalici. I přes tance z poslední doby jde stále o jeden z nejstabilnějších kabinetů od vzniku ČR. To ale není pravidlem.
Např. ministr Tlustý byl v úřadě čtvrt roku, předkládaný rozpočet reálně nepřipravoval a pro ten minulý nehlasoval. Kvantifikace jeho vlivu a zapříčinění tedy musela být provázena snad jen siderickým kyvadlem. Ministr Janota (na grafu vyobrazen jako “2. největší zlo”) byl strážcem státní kasy v úřednické vládě - bez opory ve sněmovně, v období předvolebního reje. V krizové době. Pokusil se deficit snižovat, většina ve sněmovně však jeho návrhy řádně cupovala. Ale stejně je za to zodpovědný…
Do kontextu zasazujeme i období, kdy post ministra financí zastával současný premiér Bohuslav Sobotka či opoziční poslanec a předseda TOP 09 Miroslav Kalousek. Za celé pozorované období se v české ekonomice prostřídaly rozličné fáze hospodářského cyklu; a jeho vliv na ekonomiku je nejenže nezanedbatelný, ale častokrát v krátkém období jednoduše neovlivnitelný.
Výpovědní hodnota Babišova porovnávání absolutních hodnot bez jediné doplňující informace je tak značně limitovaná a sama by mohla mít nálepku „zavádějící“.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
