pondělí 6. 3. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Týdeník Der Spiegel přinesl rozhovor s Michaelem Butterem, který se specializuje na výzkum konspiračních teorií. “Umožňují jedinci vystoupit z masy a myslet si o sobě, že objevil jádro pudla. Pokud jsem někým, kdo na rozdíl od ostatních pochopil, kdo vládne světu a co stojí za kondenzačními stopami letadel na obloze, jsem přece výjimečný,” říká o přitažlivosti spikleneckých teorií.

Cituje pak aktuální studie, podle nichž dnes každý druhý Američan věří aspoň jedné takové teorii. Růst jejich obliby ale není historickou anomálií. “V 18. století mizela víra v boží plán, který řídí veškeré dění na Zemi, s čímž slábla i víra v to, že všechno dává ve výsledku smysl. Musí to být tedy někdo jiný, kdo dění řídí. Na místo Boha nastoupili spiklenci,” pokračuje Michael Butter s tím, že je spíše neobvyklé, že jsme v minulých několika desetiletí zažili fázi jejich ústupu: „Když se podíváte hlouběji do historie, uvidíte, že spiklenecké teorie byly pro politický vývoj Evropy a Ameriky zásadně důležité. Nejen v osmnáctém a devatenácté, ale ještě dlouho v minulém století bylo normální jim věřit.”  Původem amerikanista z univerzity v německém Tübingenu zmiňuje například George Washingtona, který věřil celosvětovému a systematickému britskému spiknutí s cílem zrušit svobodu.

Reklama
Reklama

Konspirační teorie vyšly z módy až v polovině 20. století, pod vlivem pokroku ve společenských vědách i zkušenosti nacismu, který na nich byl postaven. Všichni náhle viděli, k čemu všemu může vést víra v celosvětové spiknutí, v tomto případě Židů. Ani poté však spiklenecké teorie úplně nezmizely, jen byly více na okraji: dnes jsou všudypřítomné v debatách na sociálních sítích či na tzv. alternativních webech.

“Před třiceti lety jste museli investovat hodně času a energie, abyste našli alternativní vysvětlení k oficiální verzi přistání člověka na Měsíci. Dnes stačí krátké vyhledávání na Googlu, abyste zjistili cokoli možného třeba o židovských kořenech Angely Merkel nebo o třinácti rodinách, které vládnout světu,” tvrdí Butter. “O roli Angely Merkel ve spikleneckých teoriích a tom, jak se liší v kulturách různých evropských států, by ostatně šlo napsat esej,” dodává.

Teorie jsou podle něj namířeny proti elitám, které jsou buď samy považovány na zlořády, nebo za pouhé figurky v rukách ještě silnějších a temnějších sil. Lék proti jejich šíření ale výzkumník Buttler nenabízí. Ani lepší průhlednost politického rozhodování podle jeho soudu nepomůže: “Konspirační teoretici by si mysleli, že jde o divadélko, a skutečná rozhodnutí dál padají v uzavřeném kruhu mocných.”

Klíčové je podle něj dětem v raném věku předat dovednosti, které je od těchto teorií odradí. Naučit je pohybovat se ve světě internetových zpráv, naučit je rozlišit vyzdrojovaný článek v magazínu Der Spiegel od textu na antiislámském blogu: “Zkrátka vysvětlit jim líp, jak dnešní společnost funguje."

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Vztahy mezi Německem a Tureckem se každým dnem posouvají hlouběji do bažiny - k ničemu jinému spirálu událostí posledních týdnů nelze připodobnit. Zatím poslední slovo si vzal turecký vladař Recep Erdogan, když Němcům včera vyčetl “nacistické praktiky”, které prý mylně považoval za překonané, a také nedostatek jakéhokoli chápání demokracie. “Když budu chtít, tak do Německa pojedu,” prohlásil pak na mítinku ke svým věrným. “A když mě zastavíte přede dveřmi a nenecháte promluvit (k německé turecké komunitě, pozn. T.L.), rozvířím svět,” pohrozil směrem k berlínské vládě. Co se to děje?

Turecko v polovině dubna čeká referendum o změně ústavy, která například ruší funkci premiéra a moc koncentruje v prezidentském úřadu. Kritici to považují za definitivní konec turecké demokracie. Asi 1,5 milionu německých Turků má turecké (nebo dvojí) občanství a Erdogan je chce k volbě v referendu mobilizovat - proto již do Německa vyslal své ministry. Několik německých lokálních úřadů jim však předvolební mítink zatrhlo: například turecký ministr spravedlnosti nemohl koncem minulého týdne vystoupit v bádenském městečku Gaggenau: místní radnice to odůvodnila tím, že před halou není dost parkovacích míst (o den později na městský úřad v Gaggenau zavolal anonym a pohrozil, že je v budově bomba).

Reklama
Reklama

Turečtí politici se zlobí, že takové rozhodnutí muselo padnout na nejvyšších místech německé politiky. “Je to v pravém smyslu fašistické jednání,” komentoval zákaz ministr spravedlnosti Bekir Bozdag. “Chtějí zabránit tomu, aby bylo Turecko silné,” reagoval ministr zahraniční Mevlüt Cavusoglu a do Berlína vzkázal: “Tak to nemůže pokračovat. Jestli s námi chcete spolupracovat, musíte se naučit, jak se vůči nám máte správně chovat.” Jinak prý Turecko bude reagovat všemi dostupnými prostředky. Každého hned samozřejmě napadne evropsko-turecká dohoda o migraci, která prozatím zastavila masový a nekontrolovaný příchod žadatelů o azyl do EU; její kolaps by mohl pořádně rozvířit letošní německou předvolební kampaň.

Němečtí politici zatím reagují o řád klidněji a snaží se eskalaci brzdit. Angela Merkel na tiskové konferenci při státní návštěvě Tuniska vysvětlila, že takto zkrátka rozdělení pravomocí mezi komunální a centrální mocí v Německu funguje a rozhodnutí o zákazu mítinku leží v rukou místních politiků.

Ministr zahraničí Sigmar Gabriel pak v komentáři pro bulvární deník Bild varoval před zničením základu vzájemných vztahů a vyzval k uměřenosti. Není prý principiálně proti vystupování tureckých politiků na německé půdě: “Kdo u nás chce vystoupit, nemusí se nám podbízet. Ale základní pravidla je třeba respektovat,” napsal ministr, který se plánuje ve středu sejít s tureckým protějškem.

Turecko-německé vztahy se zhoršují už delší dobu. V únoru provedla německá kriminálka razie v několika mešitách: šetřila důvodné podezření, že imámové, kteří jsou zaměstnanci vládního úřadu pro náboženské záležitosti v Ankaře, v Německu špiclovali a posléze tureckým úřadů udávali údajné gülenisty. Tedy zastánce kazatele Fethullaha Gülena, který je dle oficiální verze odpovědný za loňský neúspěšný vojenský převrat proti Erdoganovi. Následně byl v Turecku zatčen kvůli údajnému podezření ze špionáže zpravodaj seriózního deníku Die Welt Deniz Yücel a  Erdogan ho na nedělním mítinku označil za “teroristu”.

Vhled do napětí uvnitř turecké komunity v Bavorsku nabízí tento text.

Reklama
Reklama