středa 6. 6. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Lidstvo by mělo urychleně omezit především používání jednorázových plastů, jehož dopad na životní prostředí je katastrofální, varuje v naléhavém komentáři pro deník The Guardian ředitel programu OSN pro životní prostředí Erik Solheim. Naše planeta je totiž podle něj na pokraji globální plastové kalamity.

Více než 100 let po vynálezu plastu jsme se na něm stali závislí. Dychtili jsme po výrobku, se kterým bude život levnější, rychlejší, jednodušší. Po století jsme plast nekontrolovatelně vyráběli a používali. Dnes je jím zaplaven celý svět a pohodlnost se přehoupla v krizi, rekapituluje Solheim. S plastem se setkáváme každičký den – a bohužel už nejen v nejrůznějších formách výrobků, ale i v jídle, nápojích i přírodě. Plast prostoupil do potravinového řetězce a začíná se objevovat v našich plicích, žaludku i v krvi. Vědci teprve začínají zkoumat zdravotní následky, nicméně je očividné, že plast má na náš organismus i svět obrovský vliv.

Reklama
Reklama
Reklama

Od začátku výroby jsme vyprodukovali asi devět miliard tun plastu. A třetina byla určena k jednorázovému použití; rychlé spotřebě a ještě rychlejšímu vyhození. Brčko, které si na pár minut strčíme do pití, se v přírodě rozkládá 200 let.  Plast se často ocitne v oceánech, kde zabije přes 100 000 mořských živočichů ročně. Před pár dny svět obletělo video velryby, která uhynula v Thajsku poté, co spolykala více než 80 plastových sáčků.  Velryby mrtvé kvůli plastu byly nalezeny na pobřeží i v Norsku nebo ve Španělsku.

https://www.youtube.com/watch?v=1LI3XhcefZg

Ve vodě každoročně skončí 13 milionů tun odpadu. Zaplavena jsou i pobřeží, například ve Velké Británii se jeho objem na plážích za posledních 20 let zdvojnásobil.  A vyhlídky do budoucnosti jsou ještě děsivější; světová produkce plastu by se v následujících 10 - 15 letech ještě měla raketově navýšit, jen letos se očekává výroba 360 milionů tun. Už tak nestačí o problému jen mluvit, musíme jednat, opakuje  Erik Solheim a vybízí: Začít může každý u sebe.  Občané musí jednat jako zodpovědní spotřebitelé a informované občané.

Někteří lidé už začínají odmítat plastová brčka a příbory, čistí pláže a pobřeží, přemýšlejí o tom, co kupují. A pokud se k plastu zodpovědně začne stavět ještě více lidí, prodejci budou nuceni hledat alternativy. Firmy by si tak měly zakládat na ekologickém přístupu a být zodpovědné za životnost svých výrobků.

K tomu je však podle Solheima nutný i aktivní přístup vlád, které by se měly zasadit o tvrdší zákony směrem k produkci a konzumaci plastu. Například Keňa a Rwanda již zakázaly jednorázové plastové tašky. Evropská komise zase nedávno navrhla zákaz plastových brček, nádobí, míchátek a dalších jednorázových plastů. Jejich prodej by měl být zakázán, existuje-li dostupná a cenově přijatelná alternativa. Proč by to nešlo i u jiných nerozkladatelných výrobků? ptá se představitel OSN.

Pokud zamezíme znečištění plasty, zachráníme cenné ekosystémy, zmírníme změnu klimatu, ochráníme biodiverzitu, a tím i lidské zdraví. Pokud se chceme dožít udržitelnějších zítřků, musíme proti plastové krizi způsobené naší pohodlností bojovat už dnes, končí ředitel programu OSN pro životní prostředí svou výzvu.

Čtěte také: Kolik plastu míří denně do oceánu

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Autorka menu si palčivě uvědomila vlastní věk. To když zjistila, že uplynulo dvacet let od premiéry televizního seriálu Sex ve městě a také čtrnáct let od textu, který napsala do Lidových novin, když seriál na jaře 2004 po šesti sezónách končil. Výročí připomíná řada článků, a zdaleka ne všechny dnes na dobrodružství single třicátnic v New Yorku vzpomínají pochvalně.

Třeba podle komentáře v americkém deníku USA Today seriál „nepěkně zestárnul“, milostná a sexuální dramata sloupkařky Carrie, majitelky PR agentury Samanthy, právničky Mirandy a galeristky Charlotte hodnotí jako „otravná“ a některé díly prý z dnešního pohledu vyznívají rasisticky či homofobně (už ale neupřesňuje které konkrétně). Ovšem některé epizody si prý univerzální platnost zachovaly – třeba díl ze šesté sezóny, kde se řeší rozdíl mezi finančními náklady, které pro svoje přátele znamenají zadaní lidé, a které naopak lidé nezadaní. Když se totiž zasnoubíte, vdáte a máte děti, přátelé vás postupně obdarují slušnou řádkou darů, zatímco když jste single, nedostanete nic. Pokud se tedy nevdáte samy za sebe - jak to v Právu ženy na boty Carrie udělá a dostane coby dárek vymazlené lodičky.

Reklama
Reklama
Reklama

1101000828_400

Možná že seriál skutečně zestárnul, nicméně dobový význam a dopad již před časem připomněla v týdeníku The New Yorker televizní kritička Emily Nussbaum, která jej považuje za „vynikající a – v jistých ohledech – radikální seriál“. Třeba tím, že přinesl první ženskou televizní antihrdinku, jíž je podle Nussbaum hlavní postava seriálu Carrie Bradshaw. Z dnešního pohledu se to asi nezdá, ale než přišla Carrie, představovala většina single dívek a žen v televizní tvorbě jistý typ ženy, jejíž klíčovou charakteristikou byla atraktivita a přijatelnost pro muže. Byly to sice ženy kurážné, ale zároveň vřelé a zranitelné. Byly sice samy, ale s nadějí, že jednou někoho najdou, protože to jsou přece tak milé dívky.

Sex ve městě tuhle naději navzdory cukrkandlovému finále nedává. Carrie a spol. jsou jiné, komplikované. Občas agresivní a někdy až děsivé postavy, které muži – snad s výjimkou Charlotte – obvykle nepovažují za sympatické. „Carrie, Samantha a Miranda byly terčem nekonečného proudu vtipů, které je vykreslovaly jako coury, zlatokopky a ženy, které nenávidí muže,“ píše Nussbaum. A dodává, že sama jako single žena preferovala obraz, který předkládal Sex ve městě: seriál líčil nezadaný život jako „luxusně oslnivý a ohrožující“ (tedy ohrožující muže), zatímco jinde se v kultuře objevoval jen jako smutný a osamělý.

A jakkoliv všechny čtyři hrdinky vskutku žily zmiňovaný luxusně oslnivý život a za nerealisticky zobrazený život na Manhattanu byl také Sex ve městě často kritizován, během let učinily řadu větších či menších přešlapů a měnily se - a to ne vždy k lepšímu, jak už to u lidí bývá. V tom kouzlo seriálu (filmy ignorujeme) bezpochyby přetrvá.

https://www.youtube.com/watch?v=DtqAEMgOTRs

 

 

Reklama
Reklama