V roce 1998 založilo pět newyorských kamarádů - Julian Casablancas, Albert Hammond Jr., Fabrizio Moretti, Nick Valensi a Nikolai Fraiture – kapelu, kterou pojmenovali The Strokes. O tři roky později debutovali albem Is This It, které nejenže upřelo pozornost k novým skupinám z jejich města, ale odstartovalo revival garážových kapel.
Vliv The Strokes na hudební terén byl zásadní a v jejich stopách se vydal nespočet epigonů. V roce 2009 označil britský týdeník NME Is This It za album desetiletí a americký Rolling Stone jej v rámci dekády dosadil na druhou příčku těsně za Kid A od Radiohead.
Příběh zmíněného šílenství, tak jak jej viděli a pamatují si sami aktéři, mapuje orální historie The Last Moment of the Last Rock Band, kterou připravila Lizzy Goodman pro server Vulture. Čtenář se v ní mimo jiné dozví, jak velkou sumu kapela odmítla, než by dala svou skladbu do reklamy na Heineken. Zavzpomíná se také na špatný vliv Courtney Love, která v začátcích s The Strokes často vymetala večírky.
Dojde i na to, jak velké personální rozpory v kapele způsobily drogy. A také vyjde najevo, proč byl na hvězdný status mnohem lépe připravený jejich souputník Jack White z White Stripes než parta kolem Jualiana Casablancase, kolem níž se sice vytvořil kult, ale nikdy zcela nevystoupla do první ligy šoubyznysu.
„Julian byl perfekcionista. Ale to byl Jack White také - a ještě mu navíc lépe sedlo to všechno okolo,“ zamýšlí se novinář Marc Spitz. „Vystupoval jako rocková hvězda. Rozbíjel auta, chodil s Renée Zellweger, zmlátil toho týpka z Von Bondies. Lépe to zvládal, měl silnou vizi a nebyl zatížený nálepkou umělce z New Yorku.“
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
