Můžeme k vám pustit uprchlíky, naznačuje EU Británii před referendem

Konání britského referenda o setrvání Británie v EU se blíží a z kontinentální strany nastupuje po cukru i trocha biče. Jistěže Británii milujeme a všichni si přejeme, aby s námi zůstala. Upřímně. Kontinent koneckonců ostrovům leccos dluží, například že jej v posledních sto letech dvakrát zachránily před zkázou.

Ale všechno má svou míru. A evropští politici si nejspíš myslí, že docela dobrou přesvědčovací metodou bude dát zároveň najevo, že rozchod bude taky něco stát - i když určitě zůstaneme přáteli. Utečenecký tábor na kraji Calais je dobře znám a plní ho lidé, kteří se touží dostat přes Kanál právě do Británie.

Francouzský prezident Hollande v minulých dnech pohrozil, že pokud se Británie rozhodne Unii opustit, nevidí důvod, proč dále pokračovat v nadstandardní policejní spolupráci právě v Calais. Pod těmito slovy je zřetelná pohrůžka, že Francie přestane tisíce lidí, kteří míří na britské hranice, zadržovat tak usilovně, jako to dělá dosud - a „ochrana hranic“, oblíbené heslo dneška, zůstane na Británii.

Což se v britském tisku rázem projevilo titulky o tom, že „Džungle“, pejorativní výraz pro calaiský tábor, se z Calais přesune přes moře do Kentu. Daily Mail v perexu píše, že premiér Cameron musí popírat “konspiraci”, že Unie takový přesun dokonce přímo plánuje. Rozumějte, euroskeptičtí britští čtenáři: když je potřeba něco popírat, něco na tom bude.

A ještě k Brexitu: koho v české debatě irituje hromadění takzvaných euronesmyslů a euromýtů, dělal by chybu, pokud by to pokládal za tuzemskou specialitu. Britové jsou ve víře v naprosté absurdity stejně zdatní jako Češi. Věděli jste, že čokoláda se bude muset jmenovat vegoláda? A že zruší doubledeckery?

A jako velký, kulturotvorný národ k tomu přidali ještě něco navíc.Populárního muže, který na vytváření těchto mýtů postavil kariéru novináře, což ani nezastírá - a následně ji přetavil v kariéru politika, v jejímž průběhu jím vytvořené mýty znovu zdatně využívá.
Teď například oživil historku o eurokondomech (že se jejich velikost odvíjí od předsedy či předsedkyně Evropské komise nedodává, ale mohl by) anebo o lítém boji eurobyrokratů proti britským lupínkům s příchutí krevetového salátu. Takže to bude možná on, kdo přesvědčí většinu voličů, aby se na jedné z historických křižovatek vydali jeho cestou. Ten člověk je samozřejmě londýnský starosta Boris Johnson.

Jedna z amerických jaderných elektráren byla vyřazena z provozu. Zařízení neustálo střet s ptačím hovínkem.

Donald Trump směřuje k republikánské nominaci; a je ještě někdo ochotný se vsadit, že souboj s Hillary Clintonovou v listopadu stoprocentně prohraje? Takže je na místě trochu přemýšlení.
Americký ústavní demokratický systém je přes všechny chyby té země úctyhodný a ozkoušený. Ale má jednu chybu: nepočítá s tím, že se do jejího čela postaví nedemokrat. A Trump demokrat rozhodně není. Tady je podrobný a detailní popis toho, jak se Spojené státy stanou po Trumpově vítězství autokratickým státem. Hlavní přísadou kupodivu nejsou pušky a trestné výpravy extraloajálních přívrženců. V moderní demokracii je klíčová sebeláska, cynismus, trocha bezostyšnosti a neúcta k institucím. Komu to připomíná českého prezidenta Zemana a českého vicepremiéra Babiše, je na správné stopě.

Když už jsme v souvislosti s Donaldem Trumpem - Drumpfemzmínili evropský kontinent: zdejší blahosklonné pobavení nad bizarním cirkusem, který se za oceánem odehrává, není podle Bloombergu úplně na místě. Donald Trump by se v Evropě vyjímal náramně - a slavil by tu úplně stejný úspěch jako v USA.

Národovectví, vzývání cel, extravagance, nestydatost… Stačí se podívat na jeho libovolný projev a před očima vám vyvstane Marine Le Pen, Viktor Orbán, Silvio Berlusconi nebo Gert Wilders. A chcete říct, že tihle lidé jsou v Evropě vysmívaní outsideři? ptá se Bloomberg.

Je to svádivé a myšlenka je to báječná. Všechno v evropské kultuře by do sebe rázem a konečně zapadalo, ale bohužel to tak není - poslech Mozartovy hudby (ani Bachovy, Smetanovy, Haydnovy nebo Zelenkovy) nečiní lidi chytřejšími.

Je to mýtus prosperující od poloviny devadesátých let, založený na jednom experimentu. Posluchači jedné z Mozartových sonát dopadli v IQ testu lépe než ti, kdo předtím seděli v tichu. Bohužel, v dlouhodobé perspektivě vám slavný skladatel nepomůže. Mozartův efekt totiž funguje jen pár minut.

Nicméně někteří neurologové soudí, že má reálný základ. Poslech složité harmonické struktury (i když ji tušíme jen intuitivně) podle nich stimuluje k větší aktivitě ty části mozku, které jsou zodpovědné za přenos vzruchů. Nádheru téhle teorie ovšem zase kazí to, že podobně účinný jako Mozart se ukázala úplně libovolná hudba, a Blur byli dokonce daleko blahodárnější.

Ale inkriminovanou a mýtotvornou sonátu si pustit můžete tak jako tak. I kdyby vás chytřejšími neučinila, ke škodě to nebude.

Tento týden bude fotbalové okénko z Německa, kde se stal malý zázrak, jak píší tamní noviny. Mainz, což je šikovný a dobrý tým, ale přeci jen je to Mainz, porazil Bayern Mnichov, možná nejlepší mužstvo světa. Bayernu je těžké tak trochu nefandit, nepřát jim v jejich trochu nerovném boji se španělskými a anglickými přeplacenými týmy, ve kterém si vedou dobře.

Mají skvělého trenéra, hrají sympatickou hru, jsou to takoví hodní hoši, navíc jsou v německé lize opravdu bezkonkurenční… takže je zase vlastně těžké jim fandit opravdu naplno. Možná proto takové téměř frenetické nadšení německých sportovních novinářů nad tím, že jeden velkoklub nečekaně uklouzl.

Ještě jednou kopaná, tentokrát celoevropská.Dohady o tom, že se největší evropské týmy odloupnou od národních soutěží a vytvoří evropskou superligu, jsou stále častější a hlasitější. Důvodem není nic jiného než peníze, kterých by v takovém případě přiteklo do evropského fotbalu pravděpodobně nekonečné množství, vezmeme-li v potaz současné objemy.

Hlavním strůjcem velkoligy by byla americká společnost Relevant Sports. A pokud budeme parafrázovat jejího předsedu Charlieho Stillitana, evropský fotbal je báječný, hrozně báječný, je tam spousta skvělých lidí, skvělých věcí, jen by tam mohlo být daleko víc prachů, takže díky, vy všechny malé kluby, co pravidelně děláte evropský fotbal zajímavější, ale taky méně lukrativní - takže buďte tak hodní a buďte skvělí a báječní někde jinde.

Video: Jste vždy připraveni se urazit, být pobouřeni a šokování něčí nestoudností? Sorry. Stejně bychom to neměli zakazovat.

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikneE-mail:Denní menu Respektu (zajímavé články z médií každý všední den)Výběr z obsahu nového vydání týdeníku RespektTOP články týdne na Respekt.czZobrazit předchozí newslettery