0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Denní menu26. 9. 20164 minuty

Lidé vnímají emoce žen jinak než u mužů. Ovlivní to debatu Clinton - Trump?

Hillary Clinton • Autor: REUTERS

Poslední zářijové pondělí čeká Američany první debata uchazečů o Bílý dům a bude přelomová v mnoha směrech, zejména ovšem proto, že půjde o první prezidentskou debatu, jíž se zúčastní politička.

Jak upozorňuje v komentáři v listu The New York Times profesorka psychologie z americké Northwestern university Lisa Feldman Barrett, je vysoce pravděpodobné, že reakce a výraz demokratické kandidátky Hillary Clinton budou diváci vnímat jinak než u jejího republikánského konkurenta Donalda Trumpa. Jak totiž vyplynulo z několika studií - přičemž jedna pochází z dílny autorky textu - lidé mají tendenci považovat mužské emoce za výsledek vnějších okolností (tedy, že reagují na situaci, v níž se ocitli), zatímco ty ženské za projev osobnostního nastavení. S nadsázkou řečeno: zatímco muž s tváří zkřivenou zlobou má špatný den, žena s podobnou grimasou je mrcha.

Reklama

Toto vnímání má konkrétní dopady na životy žen: podle autorky jsou ženy kupříkladu častěji než muži odmítány na pohotovosti, když si stěžují na bolest na prsou a potíže s dýcháním. Zatímco u mužů berou lékaři tyto obtíže jako projev možného kardiovaskulárního onemocnění (což velmi často skutečně jsou), u žen je přičítají vyhroceným emocím. Právě proto ženy umírají častěji na infarkt než muži.

Tímto rozdílným pohledem na muže a ženy lze podle profesorky Feldman Barrett také vysvětlit fakt, že lidé sice bývalou první dámu, ex-senátorku a bývalou ministryni zahraničí považují za důvěryhodnější a spolehlivější než Donalda Trumpa, ale nemají ji příliš rádi. „Když se chová ,prezidentsky´, tak ji vnímají jako tvrdou a studenou. Naproti tomu když Trump uráží svoje kritiky nebo nadává na imigranty, mnoho lidí jeho zlobu nevysvětluje jeho osobností, ale coby reakci na vnější okolnosti - terorismus či stav ekonomiky,“ píše Lisa Feldman Barrett.

Je nicméně možné, že řada čtenářů tento komentář odmítne jako zaujatý. Den po jeho zveřejnění totiž deník otevřeně podpořil právě Hillary Clinton. Což je sice v souladu s tradicí řady anglosaských médií, ale tentokrát za zcela jiných okolností. Zatímco v normálním volebním roce by list zanalyzoval názory a návrhy obou prezidentských kandidátů v základních otázkách a porovnal je, letos by to prý bylo zbytečné, protože „tohle není normální volební rok“.

Zejména proto, že zatímco jeden z kandidátů má za sebou dlouhá léta ve veřejné službě a nabízí řadou konkrétních a věcných návrhů, ten druhý sice slibuje modré z nebe, ale jinak nevyjevil nic příliš konkrétního o sobě ani o svých plánech. NYT proto považují Donalda Trumpa za nejhoršího prezidentského kandidáta, jakého kdy v moderní americké historii do boje o Bílý dům nasadila některá z mainstreamových stran.

Deník směřuje především na ty voliče, kteří s podporou ex-ministryně zahraničí váhají - ať už proto, že se jim nechce dát hlas demokratické straně, dalšímu člověku s příjmením Clinton nebo proto, že mají pocit, že s ní nepřijde dostatečně velká změna špatně fungujícího politického systému a že je příliš těsnou součástí zavedeného establishmentu.

A byť mají v NYT výhrady k jejím návrhům (třeba k tomu, že se ve stylu „zdroje tu jsou“ příliš nezabývá tím, kde na to všechno vezme peníze), zároveň připomíná kroky, kterých dosáhla jako senátorka (pomohla třeba prosadit dlouhodobou zdravotní péči o lidi, kteří zasahovali během 11. září) či v roli šéfky diplomacie (přes řadu chyb má svůj podíl na zlepšení reputace Spojených států poničené osmi lety Bushovy vlády).


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].