úterý 21. 2. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Italská automobilka Ferrari poveze za dva týdny na autosalón do Ženevy nový model, který má být jejím nejrychlejším a nejvýkonnějším sériově vyráběným autem. Ferrari 812 Superfast má 12válcový motor a výkon přes 800 koní, což je pro srovnání pětkrát víc než u nejprodávanější octavie. Maximální rychlost dvoumístného stroje činí 340 km/h, zrychlení z 0 na 100 km/h výrobce slibuje za 2,9 vteřiny. Tři kusy budou po prázdninách na prodej i v Česku.

Ferrari letos slaví 70. výročí - a ženevská premiéra, kvůli které se míchá i speciální nostalgická červená barva pojmenovaná rosso settanta, bude jedním z vrcholů letošního jubilea. Skalní fanoušky ale znepokojuje informace, co bude dál. Hlavně to, že o novém modelu, který má objem motoru 6,5 litru,  se mluví jako o posledním ferrari s klasickým uřvaným atmosférickým motorem ze staré školy, po kterém přijdou stejně jako u jiných výrobců menší přeplňované turbomotory nebo hybridy - jak velí trend snižování emisí a spotřeby.

Reklama
Reklama

Tedy něco, co je možná pro většinu inženýrů i řidičů otázkou technologického pokroku a smysluplnou snahou skloubit globální rozmach automobilismu s přežitím planety, ale v případě italské macho-značky může kdekdo brát jako symbol zbytečné regulace, která s proklamovanou nespoutaností nejde dohromady.

Z technického hlediska existuje řada racionálních důvodů, proč klasické atmosférické motory vycházejí z módy. A nejde jen o předpisy, ale i výkonnostní tabulky – třeba Tesla má už dnes díky úplně nové konstrukci elektromotoru lepší zrychlení než nové Ferrari.

U Ferrari se přitom o regulaci momentálně mluví i v dalších ohledech. Ferrari dříve patřilo do stejné skupiny jako Fiat. Limity na emise a spotřebu paliva, jimž každá automobilka podléhá, se tak rozprostřely mezi pestřejší sortiment a větší množství vyrobených aut. Od loňska je však Ferrari samostatnou značkou, a dokud vyrábí do deseti tisíc aut ročně, regulace není tak přísná, navíc malé série aut a s nimi spojený pocit výlučnosti mají zákazníci rádi.

Nicméně šéf Ferrari Sergio Marchionne už loni začal mluvit o tom, že po osamostatnění je v objemu výroby potřeba mířit výš. Z dnešních 8000 vozů ročně by se Ferrari mělo do roku 2019 dostat na 9000; a přestože to podle Marchionneho není prvořadý cíl, kolem roku 2025 by mohla padnout i ona hranice deseti tisíc.

Šéf automobilky v této souvislosti slíbil „fundamentální posun“ v tom, jak jeho firma k výrobě aut bude přistupovat. Všechna ferrari prodávaná od roku 2019 prý budou mít v motoru hybridní prvek. Marchionne počítá i s přeplňovanými motory i elektromotory, ale staromilci se prý nemusejí bát: prvořadým cílem je vyrábět ještě lepší a ještě výkonnější auta.

Inzerce
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Úterní menu napsal člověk, ale kdyby tomu tak nebylo, zřejmě to nepoznáte. Přijde vám například něco nepřirozeně strojového na souvětí “republikáni si udrželi kontrolu nad Sněmovnou a ztratili jen hrstku křesel ze své nadpoloviční většiny - což byl ohromující zvrat štěstěny, protože řada stranických šéfů se obávala dvouciferných ztrát”?

A přitom autorem není žádný z reportérů slavného listu The Washington Post, nýbrž program Heliograf, který pro webovou stránku Postu pokrýval listopadové volby do amerického Kongresu. Právě program na internetových stránkách washingtonských novin debutoval.

Jak popisuje server Wired, program má od lidských editorů předepsané šablony, do nichž následně vkládá data i jednotlivé věty a spojuje větné celky. Zatím je používaný na úmornou práci, jako je právě zprávaření o výsledcích voleb. Jak může potvrdit autor tohoto textu, je to v drtivé většině času skutečně otrava: opisovat čísla z ČSÚ a dávat jim základní smysl. Něco je tak “překvapení”, něco je “podle očekávání”, něco je “šok” a něco “ohromný úspěch” - dokonce zmíněný zvrat osudu a štěstěny.

A tohle všechno Heliograf zvládne rychleji a efektivněji než lidští redaktoři. Navíc v mnohem větším počtu a lokálním detailu - Respekt by si například nemohl dovolit v krátkém článku důkladněji rozebrat výsledky v Bruntále, Praze 8 nebo v Táboře. To samé si nemůže dovolit ani velký slavný Post, a přitom zrovna čtenáře z Bruntálu by to jistě zajímalo. Heliograf a podobné programy během minuty napíší čitelný a daty nabitý článek třeba o každé ulici na světě.

Ovšem už nezavolá ODS na Praze 8 a nezeptá se, co se stalo špatně, že dostala šestnáct hlasů. Nebo ODS v Bruntále, co hodlá činit s nově nabytou osmdesáti procentní většinou v zastupitelstvu. Na to jsou v Postu stále lidé, kteří mohou šetřit čas právě na podobné reportáže, které již vyžadují lidskou účast a lidský mozek.

Jsme ovšem ve světě umělé inteligence, takže za poslední odstavec patří slovo “zatím”. I Heliograf má samozřejmě větší ambice než vařit v redakci kávu a psát ty nejnudnější články. Jak vysvětluje Shailesh Prakash, který má v Postu vývoj programu na starosti, rád by v budoucnu hrál roli editora - sám by si vycucával dostupná data a lepil je s jejich lidskými analýzami. Anebo vyhledával zajímavá témata a radil reportérům a editorům, zda a jak už jsou v ostatních novinách popisovaná, a jestli se jich tedy Post a jeho lidé mají chopit.

Tady už to začíná být podezřelé. Jak je známo, algoritmické vybírání zpráv, které pro své uživatele provádí Facebook a Google, prostě rychle selhává a je náchylné k podléhání fake-news. Kde opatrný člověk volí slovo “podezřelé”, používá Shailesh Prakash při hodnocení výběru obrat “zajímavé” - což je pro každého opatrného člověka ještě podezřelejší.

Budoucnost žurnalistiky je každopádně vytyčená. Jak píše Wired, jestli je světlá, temná, nebo jakou vůbec má barvu, je přitom dost nejisté. Aspoň zatím.