Nový popkulturní fenomén Hunger Games

Už od chvíle, kdy byly úspěšné první díly Pána prstenů a Harryho Pottera, si hollywoodská studia lámala hlavu, jakou další knižní (a nejlépe fantasy) sérii zfilmovat. Předpoklady příliš nevyšly s Letopisy Narnie (po třetím díle následovala stopka a zda se dočkáme dalších čtyř podle navazujících knih, není vůbec jisté). Sázka naprosto nevyšla se Zlatým kompasem a Percym Jacksonem: Zlodějem blesku. Jestli se chytí druhý Eragon, se zatím také neví. Skoro nikoho nezajímal snmek Jsem č. 4 - sci-fi varianta na fantaskní teenagerskou sérii, u níž má vyrůstat nová generace. Ani další osudy obyvatel Města Ember nejspíš nebudou zfilmovány.

Teprve Hunger Games podle knižní série Susan Collinsové konečně zabodovaly. Na prvním místě žebříčku návštěvnosti se v USA drží už čtvrtý týden (něco takového se nestalo už dlouho) a za tu dobu utržily na domácí půdě téměř 340 milionů dolarů. Rozpočet snímku přitom byl necelých 80 milionů, což je asi tak půlka toho, co dnes stojí ostatní velké trháky. Ať už vám ta čísla něco říkají, či ne, vězte, že jde o megaúspěch.

Dokonce takový, že se již teď jedná o nejúspěšnější post-apokalyptický film všech dob (úspěšnější než Terminátoři nebo Já, legenda) a nejúspěšnější akční film s hrdinkou v hlavní roli (kam se hrabe Lara Croft nebo Charlieho andílci).

Příběh prvního dílu, který se již brzy dočká pokračování, se odehrává v nedaleké budoucnosti, kdy USA zmizely z mapy světa a namísto nich povstala nová říše složená z dvanácti krajů vedených hlavním městem Kapitol. To si udržuje poslušnost pořádáním tzv. Hunger Games – zvrácenou televizní reality show, ve které každoročně jedna dívka a jeden chlapec z každého kraje nedobrovolně bojují o život. Šestnáctiletá Katniss chce zachránit svou sestru, jež byla do her vylosována, a nabídne svou účast dobrovolně. Musí pak přežít v divočině v boji o přežití.

V čem spočívá téměř bezprecedentní úspěch tohoto díla? A proč o něm u nás mnoho nevíme? Vždyť na něj přišlo zatím jen 57 tisíc diváků a vydělalo 8 milionů korun. Pro porovnání: i seriózní životopisné (a zcela neakční) drama Železná lady má v českých kinech 100 tisícovou návštěvnost a tržby skoro 13 milionů korun, 3D fantasy Hněv Titánů navštívilo už 73 tisíc lidí a třeba komedii Okresní přebor se publikum blíží 300 tisícům a tržby 40 milionům korun. Nejde přitom jen o jakési naše „české zápecnictví“. Hunger Games totiž mají téměř dvě třetiny veškerých tržeb z Ameriky, zatímco z mnoha desítek zámořských trhů jen zbylou třetinu.

Rozdíl nelze vysvětlit zdaleka jen tím, že dotyčné knihy Susan Collinsové tu začaly vycházet později. V tomto ohledu se u nás Harry Potter nebo třeba sága Twilight etablovali rychle. Rychlý pohled na statistiky Mezinárodní filmové databáze (IMDB.com), kde hlasují desetitisíce uživatelů, poskytuje zajímavé údaje.

Především se film výrazně více líbí dívkám než chlapcům – což je vždy předpoklad té skutečně masové návštěvnosti. Tvrdé jádro „notorických chodičů  do kina“ jistě tvoří hlavně chlapci ve věku 12–16 let, druhou silnou skupinu pak mladí muži do 30 let; ale teprve když snímek silně zaháčkuje pozornost ženského publika, rodí se megahity. Nedávno tak byla „klučičí kultura“ šokována, když se vyrojil fenomén Twilight, který byl namířen téměř čistě na dívky a vůči mužskému publiku svou emocionální přecitlivělostí působil až nepřátelsky.

Hunger Games jsou ovšem akční film, čili typicky „mužský žánr“ ovládnutý ženským elementem. Na tomto spojení je něco vzrušujícího pro obě pohlaví a nastává velké genderové usmíření.

Další statisticky IMDb.com pak potvrzují signál z pokladen, že film se výrazně více líbí Američanům, než obyvatelům jiných států, a dokládají to i velmi kladné americké recenze, které vcelku kontrastují s těmi rozpačitými kritikami, jež vycházejí u nás.  Opět – kde asi leží rozdíl? Tady už nezbývá než spekulovat, protože doposud nikdo ani nemohl provést nějakou solidní sociologickou studii.

Domnívám se, že americká kultura je mnohem více ovlivněná televizí a reality show, než je zvyklý zbytek světa – respektive, že pro americkou kulturu je typičtější ten dravější a soutěživější model a nevadí tolik spojení sportu a zábavy s velkou dávkou násilí a pohledy do soukromí soutěžících. Proto nikomu nepřipadá zas až tak zvláštní, že by podobný pořad jako Hunger Games skutečně mohl vzniknout.  Ostatně podobné téma zpracoval už v 80. letech Stephen King a film Running Man natočený podle jeho knihy, kterou napsal pod pseudonymem).

Druhý důvod, proč Hunger Games doma slaví úspěchy, zatímco u nás nad nimi trochu rozpačitě pokašláváme, vězí i v tom, že v Americe pokročili mnohem dál v emancipaci - a knihy i film ji absolutním způsobem podporují, byť to právě u akčního snímku nemusí být zřejmé.

Vůbec nejméně zjevný, a přitom důležitý faktor úspěchu ale vychází z toho, že americká fanouškovská kultura (všimněte si, kolik kulturních „řezů“ je třeba provést) má mnohem větší schopnost asimilovat do sebe různé žánry a styly. Nejčastější výtkou v tuzemských recenzích je, že jde o mimořádně rozháraný film. Trochu akce a násilí, pak romantika, trocha společenské kritiky a pak zase „feministické propagandy“ – dohromady prý guláš.

Ukazuje se, že mimo USA dovedou být přijatelné jen čistší žánry – zdejší fanoušci (nebo fanynky) jsou ochotni akceptovat raději romantický horor typu Twilight, kde je dívčí hrdinka z hlediska společenských konvencí „správně pasivní“. Tím se smaže mnoho prvků tradičních hororů (např. že mají v divácích vzbuzovat strach a hnus) a monster se stávají jen tragičtí milenci. Monstrum-upír ve Stmívání není „více sexuální“, jak ukazuje tradiční žánr, ale méně sexuální, tedy i méně nebezpečný.

Naproti tomu Hunger Games dávají pocit ohrožení života pocítit mnohem intenzivněji. I hrdinčina láska se jeví velmi nejistě - její protějšek (podivný, mírně zakrslý kluk jménem Peeta) jí je od začátku nesympatický a nevíme, jestli k ní svůj cit jenom nehraje, aby nezískal přízeň diváků reality show, v níž oba vystupují.

Hunger Games tedy právě kvůli své nejasnosti a rozháranosti představují pro publikum mnohem větší výzvu. A přestože to není konzistentní fikční svět jako Hvězdné války nebo Matrix, potřebuje mnohem inteligentnější, nebo řekněme alespoň „žánrově obeznámenější“ publikum než bezpečný Harry Potter a zmíněný unylý Twilight.

A co teprve, pokud druhý díl bude režírovat David Cronenberg, Alfonso Cuarón nebo Alejandro González Iňárritu, jak se teď začínají šířit drby?