0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst
Dělníci kultury26. 10. 20146 minut

Když už ten pedofil existuje, ať dělá, že neexistuje

Danielův svět je jeden z nejsmutnějších filmů, jaké byly v posledních letech k vidění

Malý Daniel
Autor: MFDF Jihlava

Premiéra dokumentárního snímku Danielův svět na mezinárodním festivalu v Jihlavě znamená pro českou společnost jasný průlom. Téma pedofilie stále zůstává tabu v onom původním slova smyslu – nemluví se o ní, respektive veškeré zprávy a debaty jsou natolik kusé a jednostranné, až se stávají úplně zkreslenými a tvoří podhoubí pro vznik předsudků a mýtů. I pro Českou televizi, jež film koprodukčně zaštítila, bylo těžké zpracovat svůj oficiální postoj: jak přesně dílo podpořit, jak se za něj postavit, co povolit autorům, co lze a co nelze ukázat…

Informace, že vůbec vznikl celovečerní dokument o pedofilovi, který neskrývá svou tvář a touhu, může být pro leckoho znakem, že dnešní civilizace prochází nejhlubším úpadkem. Chápavý liberální postoj také může být kdykoli autorům vyčten jako příklad nebezpečné naivity. A dočkáme se jistě i argumentace „šikmou plochou“, kdy otevřené tématizování znamená počátek bezbřehé tolerance, jež se rychle sveze k apokalyptické budoucnosti, kdy bude společenská většina ohrožena, nebo dokonce utlačena menšinami.

↓ INZERCE

Nejsme ti úchyláci

Jednatřicetiletá režisérka Veronika Lišková, jež má kromě scenáristiky na FAMU vystudovanou i kulturologii na FF UK a jeden čas působila jako šéfredaktorka časopisu Nový prostor, po projekci musela čelit otázkám, zda by své vlastní dítě nechala hrát si protagonistou svého filmu. Rozpačitá odpověď, že tuto otázku v sobě nemá vyřešenou, by šlo pokládat za vzor liberálního pokrytectví. Problém s pedofilií, či přesněji, problém pedofilů však spočívá právě v tom, že nebudou přijati s nadšením ani těmi, kteří projeví pochopení a ochotu naslouchat.

Stav, do nějž se narodili, nevybrali si ho, a který nemůžou změnit, je vede v lepším případě k potlačování sebe sama, celoživotní samotě a velmi často k depresím, jež končí sebevraždou. Film Danielův svět nabízí vzhled do situace, kdy se kultivovaný, umělecky založený mladík musí potýkat s tím, že je obtížně přijatelný například i pro homosexuální komunitu, která si svou emancipaci a etablování ve společnosti vytváří i prostřednictvím toho, že hlásá „nejsme žádní pedofilové“. My přece nejsme ti úchyláci, nás můžete akceptovat, u nás se nemusíte bát, že ubližujeme dětem….

Bezbřehá samota, nemožnost nikdy si najít životního partnera, strašlivý vnitřní svár, že naplnění lásky by zároveň znamenalo její zničení, to všechno je pro naprostou většinu lidí nepředstavitelné. Zároveň však u člověka, který podobným prokletím trpí, vyžadujeme pro vlastní pocit pohodlí pouze to, aby mlčel a aby nikdy neprojevoval sebevědomí. Když už existuje, tak ať dělá, že neexistuje. 

Natočit film, v němž by hlavním aktérem byl skutečný pedofil, a přitom si nezahaloval tvář, tak znamená od dotyčného obrovskou odvahu. Divácké cítění se tím ocitá v nepříjemné pasti. Poprvé můžeme vidět někoho, kdo se otevřeně přizná ke své orientaci, a můžeme posoudit, nakolik působí „normálně“. Jenže právě toto přiznání je vždy nenormální; nakonec vrhá světlo podezření i na vše ostatní a zabarvuje ho nádechem podivnosti.

Nebýt toho, že Daniel má zjevné literární a herecké nadání popsat svoje niterné stavy, nebylo by možné podobný film udělat. Nebo možná bylo, ale přehlídka anonymních stydlínů ve tmě, s maskami na obličeji a změněnými hlasy by jen potvrdila předsudek o zakomplexovaných chudácích, případně o temném zásvětí nebezpečných deviantů.

Daniel dráždí publikum svým sebevědomím, vysokou inteligencí, dokonce i mírným pohrdáním nad projevy soucitu a pochopení, protože ví, že jeho stav se tím nezlepší. Bojuje boj za něco, co nemůže mít vítězný konec. Nehodlá veřejnost přesvědčovat, že pedofilové mají právo na sex s dětmi. On i jeho (anonymizovaní) přátelé potvrzují, že ublížení dítěti je pro ně takřka nepředstavitelné a každopádně traumatizující.

Cílem snímku je maximálně ujasnit publiku, že u pedofilů převládá láska k dětem, srovnatelná s běžnou láskou k dospělému člověku. Podle statistik 90 % sexuálního zneužívání dětí mají na svědomí lidé, kteří nemají pedofilní orientaci, ale děti jsou pro ně snadno dostupnou bezbrannou, vlastně „náhradní“ kořistí.

U pedofilů probíhá složité období zrání, kdy musí překlenout nebezpečnou pubertu, v níž je potřeba uspokojení pudů nadřazená lásce, ale pak většinou dospějí do stádia, kdy se hodnoty obrátí. S postupujícím věkem pedofilů bohužel nestárne cílová skupina, která je přitahuje, a každý (či každá) má navíc zcela individuální věkové rozmezí této skupiny. Jak soustrastně konstatuje sexuolog v úvodu: „Škoda, že to rozmezí nemáte větší.“

Lidštější pedofil

Danielův svět přispívá k tomu, že pedofilie může být nahlížena méně démonicky. Je to jeden z nejsmutnějších filmů, jaké byly v posledních letech k vidění. Chvíle, kdy Daniel stojí opuštěný v průvodu na Prague Pride a neznají se k němu příslušníci ostatních minorit, a on ani na transparent nemůže napsat, kým je, protože by tím narušil veselost celé akce, vyjadřují zásadní paradox naší doby. Tváříme se tolerantně, máme pocit, jak daleko jsme pokročili, ale raději si nebudeme kazit pracně budovaný mediální obraz a vyloučíme z něj vše, co obnáší existenciální bolest.

e66c94bd3a07a84532c7214db97a r16 9 w480 h270 g81c3134a291211e49b2b002590604f2e
Autor: Respekt
e66c94bd3a07a84532c7214db97a r16 9 w480 h270 g81c3134a291211e49b2b002590604f2e
e66c94bd3a07a84532c7214db97a r16 9 w480 h270 g81c3134a291211e49b2b002590604f2e Autor: Respekt

Po 75 minutách strávených ve společnosti mladíka, jemuž rozumějí pouze stejně orientovaní lidé a sexuologové, se nelze cítit povzneseně nad vlastní vstřícností, jako tomu může být u filmů bojujících za práva homosexuálů či transsexuálů.

Vždy se navíc objeví výtka, že dílo je zacyklené samo v sobě; že akceptuje Danielovo uzavření v osobní bublině a neřeší nic jiného než sexualitu, jako by člověk byl definován pouze jejím prostřednictvím.

Chceme náhle ještě lidštějšího pedofila, který už skoro ani pedofilem není. Teprve pak by nám připadal přijatelný. Z prvních ohlasů se dá vyčíst i to, že nám nestačí ani dosavadní odvaha, první krok, ale rádi bychom Daniela vystavili mnohem ostřejší konfrontaci s ostatními lidmi, nejlépe asi těmi, kteří ho budou instinktivně nenávidět. Takhle jen víme, že s matkou se dovedou bez problémů navštívit, ale hovor vázne. Chápeme, že při návštěvě instalatéra musí v bytě sundat nástěnku s běžnými fotografiemi malých dětí a nechat si tam maximálně kresbičky z manga comicsů.

Danielův svět je případ filmu, u nějž selhává imaginace, jaký by měl být, aby nás uspokojoval. Jen samo slovo uspokojit tu totiž zní nepatřičně.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].